Představení problému a jeho rozsah

• V roce 2018 bylo uloveno 82 milionů tun volně žijících ryb [1], z nichž tři čtvrtiny jsou určeny k lidské spotřebě. Přibližně 20 % bylo rozemleto na rybí moučku a olej [2].
• Odhaduje se, že roční úlovky ryb představují 790 miliard až 2,3 bilionu ryb [3]. Pro srovnání: ročně je pro potravu zabito přibližně 77 miliard suchozemských zvířat [4,5]. 
• Ulovené volně žijící ryby obvykle umírají udušením na vzduchu, na ledu nebo v ledové vodě [6] a mohou být vykrveny přetětím žaber bez předchozího omráčení. Všechny tyto metody podle OIE „prokazatelně vedou ke špatnému welfare ryb“. U faremně chovaných ryb OIE dále doporučuje, aby se tyto metody nepoužívaly a tam, kde je to možné, použilo se elektrické či mechanické omráčení [7]. 
• Mnoho volně žijících ryb se zpracovává, například vykuchává, ještě zaživa. Nizozemská studie, která zkoumala lov sleďů, tresek a platýsů, ukázala, že se ryby dusily před smrtí 55–250 minut. Ty, které byly vykuchány jako první, zůstaly při vědomí 25–65 minut [8].
• Mezi tradiční metody humánního usmrcování volně žijících ryb patří mechanické omráčení (např. úderem do hlavy) nebo bodnutí (mozek je narušen ostrým nástrojem) [9]. Druhá z těchto metod se používá při výrobě sašimi (japonský pokrm ze syrového rybího masa), protože menší stres ryb vede k lepší kvalitě masa. 
• Moderní metody humánní porážky ryb zahrnují automatické perkusivní omračování a elektrické omračování ve vlhkém prostředí nebo ve vodě. Některé moderní vlečné lodě používají elektrické omračování ze zdravotních a bezpečnostních důvodů (ryby, které jsou znehybněné, se lépe zpracovávají) nebo pro zajištění vyšší kvality či přesnějšího filetování [10]. Jejich systémy lze snadno upravit tak, aby bylo zajištěno humánní omračování [11]. 
• Rovněž hlavonožci (chobotnice a kalamáry) a desetinožci (humři, krabi a krevety) jsou loveni v obrovském množství, pro něž zatím neexistují odhady. Podle úřadu EFSA existují silné důkazy o vnímavosti těchto tvorů [12]. Hlavonožci se nechávají hromadně uhynout v síti nebo v kontejneru, někdy v chladu, nebo jsou usmrcení tupým úderem nebo poškozením mozku [13].
• Téměř 94 % rybích populací je v maximální míře či nadměrně loveno. Podle FAO bylo v roce 2017 34,2 % rybích populací využíváno na biologicky neudržitelné úrovni, přičemž v roce 1974 to bylo 10 % [14]. Dalších 59,6 % bylo loveno v maximální míře. 

Jaký vliv mají velkochovy na volně žijící ryby?

• Volně žijící ryby žijí přirozeně, ale metody jejich lovu a zpracování bývají průmyslové, bez jakýchkoli ohledů na jejich welfare. Potenciál utrpení je proto obrovský.
• Krmení hospodářských zvířat a masožravých faremně chovaných ryb volně žijícími rybami je hlavní příčinou mizení obrovského množství volně žijících ryb z oceánů.
• V roce 2018 se téměř 18 milionů tun světové produkce rybolovu, což představuje 18 % celkové produkce, využilo ke zpracování na rybí moučku a olej, přičemž velká většina z nich byla použita jako krmivo pro hospodářská zvířata [14]. Skutečné číslo může být vyšší, protože mnoho rybářů loví bez jakýchkoli omezení [15].
• Odhaduje se, že každý rok je uloveno 460 miliard až 1,2 bilionu ryb, které jsou zpracovány na rybí moučku a olej [16].
• Podle průmyslových údajů se 75 % rybího oleje a 70 % rybí moučky používá v krmivech pro akvakulturu [17], přes 22 % se používá v krmivech pro prasata a 6 % v krmivech pro kuřata [18].
• Při zkrmování rybí moučky hospodářským zvířatům se 60–86 % obsahu bílkovin pravděpodobně ztratí v lidském potravním řetězci. Podle jedné studie se pouze 28 % bílkovin zkrmovaných lososům chovaným na farmách dostane do potravin vhodných pro lidi. Studie vypočítala také údaje pro kuřata (37 %), prasata (21 %), pstruhy (22 %), krevety běloocasé (22 %), pangasia (17 %) a tygří krevety obrovské (14 %), přičemž všichni mohou ve své stravě konzumovat rybí moučku, zejména ryby a korýši [19].
• Z 10 g peruánské ančovičky obsahující 19,1 % bílkovin [20] se vytvoří 0,5 g bílkovin z faremně chovaného lososa, což je přibližně pouze 1 % denní potřeby bílkovin u lidí [21]. 
• 90 % rybí moučky a oleje pochází z druhů ryb, které lidé mohou konzumovat a také konzumují [22]. Hospodářská zvířata, včetně faremně chovaných ryb, konkurují lidem v potravě a způsobují plýtvání cennými zdroji. 
• Rybí moučka se vyrábí převážně z potravních druhů ryb, které hrají v ekosystémech zásadní roli, čímž člověk soupeří o potravu s velkými rybami, mořskými savci a mořskými ptáky a ohrožuje tím jejich populace [23]. 
• Rozmach lovu ančoviček v druhé polovině minulého století způsobil snížení populace mořských ptáků z 20 milionů na 5 milionů [23]. Výzkumníci zjistili silnou korelaci mezi tímto poklesem a počtem ančoviček, který je v důsledku rybolovu a dalších environmentálních faktorů k dispozici. „V současnosti nežijí na celé řadě ptačích ostrovů v Peru žádní mořští ptáci“. [23]
• Rostoucí poptávka intenzivních chovů po rybí moučce a oleji může podpořit rozvoj dosud nevyužívaného mezopelagického rybolovu. Tyto malé ryby plavou hluboko uprostřed oceánu. Používání jemných sítí (s velikostí ok menší než 1 cm, takže loví ryby neselektivně), které vyžaduje značné množství energie [24] (s následnými emisemi uhlíku), bude mít ničivý dopad na biologickou rozmanitost. 
• Ryby v mezopelagické zóně hrají nedílnou roli v sekvestraci uhlíku, a tím i v regulaci klimatu [25,26], a jsou klíčovým zdrojem potravy pro mořské savce a populace ryb, jako jsou tuňáci, platýsi a žraloci [27,28], čímž ovlivňují a udržují biologickou rozmanitost.
• Potenciální biomasa tohoto rybolovu se odhaduje na 2 až 19,5 miliardy tun [29]. Mezi klíčové cílové druhy patří: lampionovec Gymnoscopelus braueri (váží až 20 g), Krefftichthys anderssoni (váží až 4–5 g) [30] a Maurolicus muelleri (váží kolem jednoho gramu a v dospělosti až 2 g) [31,32]. Ohroženy jsou tedy až čtyři kvadriliony ryb*. *Kvadrilion je 1 000 000 000 000 000 000 – milion miliard nebo tisíc bilionů.
• Využívání volně žijících ryb jako zdroje krmiva pro hospodářská zvířata devastuje biologickou rozmanitost oceánů a odebírá potraviny, které by mohli jíst lidé. 
• Zařazení rybí moučky a oleje do krmiva vede k pronikání toxických látek, jako jsou PCB, dioxiny a pesticidy, do chovaných ryb. Ve faremně chovaných lososech a v rybí moučce a oleji, jimiž byli krmeni, se objevily PCB a v menší míře i organochlorové pesticidy [33]. Snížení obsahu rybího oleje v krmivu snižuje množství PCB a dioxinů v lososech [34]. Ačkoli hladiny nepřesahují zákonné limity pro střídmou konzumaci, bylo by možné tento problém zmírnit  nahrazením rybí moučky jinými bílkovinami a rybího oleje oleji z řas.
• ARG (geny rezistence vůči antibiotikům) a lidské potenciálně patogenní bakterie byly nalezeny v pěti vzorcích rybí moučky, které se v Číně hojně používají v akvakultuře a dovážejí se z Peru, Ruska, Chile nebo Číny [35]. 
• Krmivo pro ryby kontaminované mikroplasty může být pro akvakulturu rizikové. Rybí moučka se běžně vyrábí z celých ryb a velkého množství malých pelagických ryb, u nichž hrozí přímý příjem mikroplastů zaměněných za krmivo. Tyto mikroplasty se mohou dostat i do zpracované rybí moučky [36].
• Omezení nadměrného rybolovu může mít tyto výhody
• Umožňuje obnovu rybích populací, díky čemuž se daří mořským živočichům i lidským komunitám, které jsou na nich závislé.
• Snižuje emise uhlíku z rybolovu tím, že snižuje spotřebu energie.
• Umožňuje rybám vyrůst do větších rozměrů, než jsou uloveny, což znamená, že se sníží počet trpících ryb v každé tuně.
• Zamezení lovu u afrických břehů ponechává více ryb pro drobné rybáře a přímou lidskou spotřebu. 
• Podpora vývoje humánních technik odchytu a porážky pravděpodobně zlepší kvalitu produktu tím, že sníží stres a riziko zranění. Také by se zabránilo utrpení tisíců ryb během porážky a v budoucnu by to mohlo znamenat přínos pro stovky miliard ryb ročně.
• Podpora prodeje potravin rostlinného původu, včetně rybích alternativ, by:
• Snížila poptávku, a tím snížila tlak na rybí populace.
• Snížila závislosti na průmyslu, který způsobuje odlesňování a ničení přírodních stanovišť (snížením poptávky po krmivu pro chované ryby obsahujícím sóju).
• Menší používání rybí moučky a oleje, s výjimkou moučky a oleje z odřezků, v krmivech pro zvířata (zejména v akvakultuře) snižuje tlak na rybí populace a ponechává více ryb pro přímou lidskou spotřebu. Opatření, která zabrání používání rybí moučky a oleje z mezopelagického rybolovu, mohou zastavit rozmach průmyslu, který by měl ničivý dopad na oceánské potravní řetězce a welfare obrovského množství ryb.
• Podpora vývoje alternativ k rybí moučce a rybímu oleji, jako jsou oleje z řas a mikrobiální bílkoviny, by kromě většího využívání odřezků k výrobě rybí moučky a rybího oleje mohla v konečném důsledku: 
• Zlepšit lidskou výživu, zejména díky lepší dostupnosti omega-3 mastných kyselin s dlouhým řetězcem (jako přímá potrava pro lidi i prostřednictvím živočišných potravin).
• Snížit závislost na průmyslu, který způsobuje odlesňování a další ničení přírodních stanovišť, a uvolnit půdu pro obnovu volné přírody a prostor pro mořské rezervace.
• Umožnit obnovu populací mořských ptáků a zajistit další zdroje potravy pro dravé ryby a mořské savce.
• Chránit stovky miliard krmných rybek před utrpením při lovu.

Návaznost na cíle udržitelného rozvoje

• SDG 14: Život pod vodou. Zachovat a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro udržitelný rozvoj. [37]