Nyní víme, že ryby jsou kognitivně schopnější, než jsme si dříve mysleli, přičemž některé druhy mají velmi sofistikované formy kognice (poznání)... Důkazů o tom, že ryby cítí bolest a trpí, je stejně jako u ptáků a savců, a více než u lidských novorozenců a předčasně narozených dětí.

Welfare zvířat

Zvířata včetně ryb jsou vnímavé bytosti a zaslouží si dobrou kvalitu života a humánní smrt. Welfare zvířat ovšem není jen o nepřítomnosti utrpení, ale i o poskytnutí toho, co zvířata chtějí a potřebují k tomu, aby mohla žít spokojeně. Za dobrý welfare je považováno, pokud je zvíře fyzicky i psychicky v dobrém stavu (je sebejisté, nebojí se, netrpí bolestí) a může se chovat tak, jak je to pro něj přirozené (například hledat potravu, popelit se, stavět hnízdo, navazovat kontakty s jinými zvířaty).

Dobrý welfare zvířat se zakládá na dobré výživě, ustájení/ prostředí, zdraví, plemenitbě a zcela zásadně dobrém řízení chovu a ošetřovatelské péči o zvířata.

To, jak se staráme o zvířata, je etickým a morálním závazkem. To, jak zvířata svůj život sama vnímají, je stav jejich welfare.

Představení problému a jeho rozsah

• Pokud sečteme veškerou produkci akvakultury (ryby a další druhy vodních živočichů), činila v roce 2018 celosvětová produkce 82,1 milionu tun. Samotná Čína produkuje přibližně 40 milionů tun ročně a Asie (bez Číny) přibližně 20 milionů tun [2].
• Od roku 2000 narůstá rybí akvakultura v průměru o 5,7 % ročně [3]. Průzkumy Globální aliance pro akvakulturu ukázaly, že produkce ryb v akvakultuře se v letech 2010–2019 zvýšila o 73 % [3].
• V roce 2017 činila celosvětová produkce faremně chovaných ryb 53,4 milionu tun, což představuje téměř polovinu (47,7 %) veškeré produkce akvakultury v hodnotě 139,7 miliardy dolarů [4]. Odhaduje se, že tato produkce zahrnuje 51–167 miliard ryb [5]. 
• Chov ryb může mít negativní vliv na biologickou rozmanitost, protože vypouští znečišťující odpadní látky, používá volně žijící ryby jako krmivo a způsobuje přenos nemocí na volně žijící populace a úniky invazních druhů ryb [6]. 
• Většina chovů ryb je intenzivní, ryby se chovají v holém prostředí s vysokou hustotou osazení, aby se maximalizoval zisk a produktivita farmy. Je u nich vysoké riziko poranění, nemocí a parazitárních infekcí a jejich schopnost projevovat přirozené chování je omezená. Jejich welfare tedy bývá považován za špatný.
• Existují důkazy, že ryby jsou vnímavé a cítí bolest [7,8], a proto si zaslouží dobrou kvalitu života. Jak je vidět níže, tento názor sdílí i většina lidí/spotřebitelů v různých oblastech světa. 
  • Zjištění z průzkumu EU: „Většina lidí z EU souhlasí s tím, že ryby jsou vnímající bytosti (65 %) a že cítí jak pozitivní (55 %), tak negativní emoce (65 %) a že neumožnění rybám projevovat přirozené chování má negativní dopad na jejich welfare.“ [9]
  • Jižní Amerika: průzkum mezi lidmi s vyšším vzděláním ukázal, že 71,8 % účastníků v Brazílii a 79,7 % účastníků v Kolumbii považuje ryby za vnímavé. [10]
• Kodex Světové organizace pro zdraví zvířat (OIE) pro vodní živočichy zveřejnil doporučení týkající se welfare faremně chovaných ryb během přepravy, omračování a porážky [11]. V EU se tyto pokyny používají jako měřítko dodržování právních předpisů EU, ale ve zbytku světa se dodržují jen zřídka.
  • V mnoha zemích nejsou ryby zahrnuty do právních předpisů o welfare zvířat a humánní porážce. 
  • Welfare ryb je zohledněn v některých certifikačních systémech (např. RSPCA a Soil Association), avšak mnoho rybích certifikačních systémů se zaměřuje převážně na otázky udržitelnosti a opomíjí klíčové otázky welfare ryb [12].
  • Stále více společností však zohledňuje welfare ryb napříč celým dodavatelským řetězcem ve svých podnikových politikách pro welfare zvířat (jak dokládá Business Benchmark for Farm Animal Welfare (BBFAW) (https://www.bbfaw.com/). 
  • Jižní Amerika: V témže průzkumu uvedeném výše se 72 % účastníků v Brazílii a 76 % účastníků v Kolumbii domnívalo, že ryby by měly být zahrnuty do předpisů o humánní porážce [10]. 
• Faremně chované ryby mívají nízký koeficient konverze krmiva (FCR) (1–2,4), pouze 14–28 % bílkovin a 6–25 % kalorií použitých v rybím krmivu se přemění na rybí maso vhodné ke konzumaci pro lidi [13]. Kromě toho jsou na výrobu jedné tuny rybí moučky a rybího oleje jako krmiva pro ryby potřeba 3–4 tuny ryb [14].

Souvislost s intenzivním chovem ryb

• V roce 2016 bylo zaznamenáno 369 druhů faremně chovaných ryb [15]. Nejhojněji chovaným druhem je kapr, který tvoří 61 % celkové produkce chovaných ryb [16]. Každý druh chovaných ryb má své vlastní charakteristiky a požadavky na dobré životní podmínky.
• V intenzivních systémech se ryby chovají v sítích, klecích, rybnících nebo umělých nádržích ve vnitrozemí nebo na moři a chovají se při tak vysoké hustotě osazení, že nejsou schopny získat dostatečné množství krmiva ze svého prostředí. Kromě vysoké hustoty osazení se intenzivní chovy ryb často vyznačují holým prostředím, vysokým výskytem chorob a parazitů a špatnou kvalitou vody.

Jaké problémy se týkají welfare?

• Omezení pohybu: Vysoká hustota ryb v sítích, klecích či rybnících vede k fyzickým zraněním, jako je poškození ploutví agresivními jedinci, a ke špatné tělesné kondici v důsledku potravní konkurence a stresu. Vysoká hustota osazení může také způsobit špatnou kvalitu vody a zvýšené riziko nákazy nemocemi a parazity [17]. Ryby by měly mít možnost projevovat přirozené chování a přístup do vhodného prostředí, což při vysokých hustotách osazení není možné.
• Nemoci a parazité: Nemoci a parazité se mohou šířit vodou z jedné farmy do druhé, protože v mnoha oblastech se nacházejí v těsné blízkosti [18], a mohou se přenášet i na volně žijící ryby [19]. 
• U faremně chovaných lososů jsou rozšířeným problémem mořské vši. Mořské vši způsobují otevřené rány a poranění žaber a tlamě  a mohou vést k úhynu infikovaných ryb. Většina léků proti mořským vším může rovněž způsobit poranění a úhyn ryb. S rozšiřováním odvětví chovu lososů se pravděpodobně bude počet lososů nakažených mořskými vešmi zvyšovat. 
• Přeprava: Ryby se přepravují jako mladé do výkrmných zařízení (např. do mořských klecí) nebo z odchovných nádrží na jatka. Mezi běžné způsoby přepravy patří přeprava pomocí nádržových lodí (lodě s nádrží, ve které se ryby udržují při životě), tažení klecí vlečnými čluny (kdy ryby musí plavat, aby stačily rychlosti člunu) nebo přeprava po silnici [20,21]. Odchyt, nakládání, přeprava a vykládání ryb za účelem přepravy, stejně jako vysoká hustota osazení a špatná kvalita vody během přepravy mohou způsobit vyčerpání, fyzické zranění a silný fyziologický stres [22]. V současné době nejsou v právních předpisech stanoveny maximální doby přepravy ryb a většina certifikačních systémů přepravu nezohledňuje. 
• Nehumánní porážka: V mnoha oblastech jsou ryby poráženy bez omráčení. Smrt může být v závislosti na metodě usmrcení pomalá, což způsobuje dlouhodobé utrpení. Každý rok takto zbytečně trpí miliony ryb [22]. Nehumánní metody porážky (bez omráčení) zahrnují rozříznutí žaber a přerušení krevních cév, kdy ryby zůstávají během vykrvácení při vědomí. V některých zemích se k porážce ryb stále používá také oxid uhličitý, což je proces, při kterém se ryby až dvě minuty před ztrátou vědomí silně zmítají [23]. Na vzduchu ztrácejí ryby vědomí až po více než hodině (v závislosti na druhu) [24]. Prudké zchlazení živých ryb v ledové tříšti bez účinného omráčení, které se tradičně používá u okounů a cejnů, může vést k tomu, že ryby bojují o život až 40 minut a jejich umírání může trvat více než 3 hodiny [23,25]. Z toho vyplývá, že ryby usmrcované na vzduchu nebo v ledové tříšti mohou být vykuchány stále zaživa.
• Hladovění: Před přepravou nebo porážkou se ryby nechají vyhladovět, aby se u nich snížila potřeba kyslíku a fyzická aktivita a aby se jim vyprázdnil trávicí systém, a tím se snížilo znečištění vody. Například u lososovitých ryb již 2–3 dny hladovění vedou ke zpomalení metabolismu [11]. Některé certifikační systémy ale umožňují hladovění ryb až po dobu dvou týdnů [26].
• Přeplněnost: Kromě hladovění jsou ryby před porážkou drženy v extrémně vysoké hustotě osazení, zatímco čekají na vylovení a usmrcení. Jedná se o stresující praxi, která může vést ke zhoršení kvality vody a fyzickým zraněním od sítě nebo jiných ryb. Ryby často lapají po dechu, snaží se uniknout skákáním a zachytávají se do sítě. 
• Fyzické zdraví: V chovech ryb je za přijatelnou považována i vysoká úmrtnost (až 20 % u pangasia [27]). Kromě toho se ryby vybíjí po desítkách tisíc, má-li se zabránit šíření nákazy [28], nebo hromadně umírají [29]. Vysoké hustoty osazení během chovu a stísněné podmínky způsobují také tělesná zranění, jako je poškození ploutví, deformace kostry, poškození nosu a očí a poškození kůže/šupin. Také parazité a nemoci zhoršují rybám zdraví.

Jaké problémy se týkají životního prostředí a udržitelnosti?

• Poškozování přírodního prostředí:
  • Z hlediska hmotnosti se téměř pětina celkového světového úlovku volně žijících ryb zpracovává na rybí moučku a rybí tuk (FMFO), z čehož 69 % rybí moučky a 75 % rybího oleje se používá jako krmivo pro faremně chované ryby [30]. Ročně se tak na krmivo pro ryby zpracuje 0,5–1 bilion ryb [31]. 
  • Akvakultura může způsobit znečištění životního prostředí a devastaci stanovišť / živočichů kvůli nadbytku živin (výkaly a nezkonzumovaná potrava) a chemickým veterinárním přípravkům, které pronikají do okolí [32].
  • Přibližně 84 % chovaných ryb jsou sladkovodní ryby [2], což klade nároky na omezené vodní zdroje [18]. 
• Škody na volně žijících zvířatech:
  • Ryby uniklé z farem mohou představovat hrozbu pro populace volně žijících ryb. Ryby chované v blízkosti volně žijících populací mohou narušit genetickou rozmanitost populací volně žijících ryb a přenést patogeny z chovaných ryb do volně žijících populací [18]. Uniklé ryby chované v nepůvodních oblastech mohou vytlačit endemické druhy [18]. 

Návaznost na cíle udržitelného rozvoje (SDG)

• SDG 14: Život pod vodou. Zachovat a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro udržitelný rozvoj. [34]