Planetární meze

Přírodní zdroje, které Zemi odebíráme a na kterých jsme v konečném důsledku závislí, jsou omezené. Jakmile je vyčerpáme, nebude možné je nahradit.

Koncept planetárních mezí

Koncept planetárních mezí představuje soubor devíti planetárních mezí, v jejichž rámci se lidstvo může nadále rozvíjet a prosperovat i v dalších generacích.

Představení problému a jeho rozsah

• Debaty o životním prostředí se již roky vedou nad emisemi skleníkových plynů a myšlenkou uhlíkové stopy. Ty jsou také hlavními měřítky udržitelnosti pro podniky a firmy. Je ale třeba vzít v potaz víc než jen emise skleníkových plynů. Ničení životního prostředí a možnosti jeho ochrany musíme začít zvažovat i z pohledu planetárních mezí. 
• Koncept planetárních mezí vytvořila skupina vědkyň a vědců pod vedením Johana Rockströma ze Stockholmského ústavu pro výzkum odolnosti a Willa Steffena z Australské národní univerzity. Stockholmský ústav pro výzkum odolnosti tento koncept poprvé uveřejnil v roce 2010.
• Tento koncept nabízí detailnější vysvětlení planetárních změn a mezí systému, pomocí nichž lze zajišťovat a chránit stabilitu a resilienci planetárních soustav. Koncept je založen na vědeckých poznatcích a zkoumá, jaké dopady mělo lidstvo na planetu od průmyslové revoluce a jak se z něj stala „hlavní hnací síla globálních změn v životním prostředí“. [2] 
• V důsledku lidské činnosti bylo do roku 2022 překročeno pět z devíti planetárních mezí:
• Klimatická změna
• Ztráta integrity biosféry (úbytek biologické rozmanitosti)
• Změna půdního systému (změna využívání půdy)
• Změna biogeochemických cyklů (fosforu a dusíku)
• Chemická kontaminace
• Dramatický vývoj překračování planetárních mezí: Do roku 2009 byly podle vědců překročeny tři planetární meze (klimatická změna, úbytek biologické rozmanitosti a cyklus dusíku). Do roku 2015 byly již překročeny čtyři z devíti planetárních mezí a některé byly přejmenovány (klimatická změna, ztráta integrity biosféry, změna půdních systémů, změna biogeochemických cyklů).
• S těmito změnami se ze Země může stát nehostinnější místo k životu, zároveň brání vymýcení chudoby a celkově zhoršují blahobyt a prosperitu lidstva. [3]
• Některé meze, které dosud nebyly překročeny v celoplanetárním měřítku, byly překročeny v určitých regionech (např. využívání sladké vody na západě Spojených států, v jižní Evropě, Asii a na Blízkém východě). [3]

Jak průmyslové velkochovy ovlivňují planetární meze?

• Průmyslové velkochovy ohrožují několik planetárních mezí, včetně klimatické změny (uvolňováním CO2 a dalších skleníkových plynů), biogeochemických toků (dusíku a fosforu), změny půdních systémů, využití sladké vody a integrity biosféry (ztráta biologické rozmanitosti)
• Klimatická změna: intenzivní chov zvířat vytváří 14,5 % globálních antropogenních emisí skleníkových plynů. Při zachování stávajícího modelu beze změny se bude spotřeba masa a mléčných výrobků zvyšovat s nárůstem světové populace a HDP. A v roce 2050 bude samotný sektor zemědělství vypouštět tolik skleníkových plynů, že by to vyčerpalo celý emisní rozpočet pro oteplení o dva stupně Celsia. [4]
• Biogeochemické toky: intenzivní chov zvířat je neoddělitelně spojený se splachy dusíku a fosforu a znečištěním. Při pěstování rostlin jako krmiva pro zvířata se používají hnojiva na bázi dusíku a fosforu, která pronikají do vodních toků. Zvířecí výkaly (hnůj) obsahují vysoká množství reaktivních forem dusíku a fosforu, které se vyplavují do podzemních a povrchových vod. Rostlinná a živočišná výroba je hlavní a největší příčinou změn v celosvětovém koloběhu dusíku a fosforu způsobených člověkem. [5]
• Změna půdních systémů: intenzivní živočišná výroba je hlavní příčinou přeměny travních porostů, mokřadů a lesů na pole a pastviny. To vede k masivnímu celosvětovému odlesňování. Každý rok se zničí 10 milionů hektarů lesa [6]. Hlavními faktory, které stojí za odlesňováním, je produkce hovězího masa a sóji (pro krmení zvířat).
• Využívání sladké vody: intenzivní živočišná výroba vyžaduje obrovské množství sladké vody. Jak k vypěstování rostlin, tak jako pitnou vodu pro zvířata. Produkce obilovin k nakrmení zvířat stojí za vyčerpáním nepostradatelných podzemních zdrojů vody, jako je např. vodní zdroj Ogallala v americké oblasti High Plains. [7]
• Integrita biosféry: Živočišná výroba je nejen příčinou změny půdních systémů, ale přispívá i ke ztrátě biologické rozmanitosti. Společně s nadměrným využíváním zdrojů je zemědělství hlavní příčinou ztráty biologické rozmanitosti [8]. Vyhynutí hrozí 1 milionu druhů. [9]

Návaznost na cíle udržitelného rozvoje (SDG)

• SDG 6. Pitná voda a kanalizace: Zajistit dostupnost vody a sanitačních zařízení pro všechny a udržitelné hospodaření s nimi.
• SDG 13. Klimatická opatření: Přijmout bezodkladná opatření na boj se změnou klimatu a zvládání jejích dopadů.
• SDG 14. Život ve vodě: Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje. 
• SDG 15. Život na souši: Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity.