Představení problému a jeho rozsah

• Každý rok je zaznamenáno přibližně 600 milionů případů alimentárních onemocnění (tj. způsobených potravinami) a 420 000 úmrtí. [2]
• Alimentární onemocnění mají celosvětovou zdravotní zátěž srovnatelnou s malárií, HIV/AIDS a tuberkulózou a mají na svědomí celkem 33 milionů let života ztracených v důsledku nemoci. [3]
• Kontaminované maso a drůbež jsou zodpovědné za 40 % všech bakteriálních alimentárních onemocnění v USA. [4] Roční náklady na onemocnění, například přímé náklady na léčbu, ztrátu příjmů a produktivity, způsobené konzumací živočišných produktů v USA se odhadují na 2,5 miliardy dolarů u drůbeže, 1,9 miliardy dolarů u vepřového masa a 1,4 miliardy dolarů u hovězího masa. [5]
• Ve Spojeném království se náklady na alimentární onemocnění odhadují na přibližně 9,1 miliardy liber ročně, přičemž většinu z této částky tvoří ztráta příjmů. Další náklady vznikají podnikům v důsledku nemocí a absencí. [6]
• Otravy jídlem mohou být způsobeny bakteriemi, viry, parazity, toxiny nebo chemickými látkami.
• Jednou z nejčastějších příčin otravy jídlem a spojené úmrtnosti je campylobakter a salmonela. [7,8]
• Zajištění bezpečnosti potravin se považuje za „zásadní pro podporu národních ekonomik, obchodu, cestovního ruchu, bezpečnosti potravin a výživy a za základ udržitelného rozvoje“. [9]
• Bezpečnost potravin a zajištění potravin jsou neoddělitelně spjaty, protože v době potravinové nejistoty jsou lidé náchylnější ke konzumaci „nebezpečných potravin“, které představují chemické, mikrobiologické a jiné zdravotní riziko. [10]
• Riziko pro lidské zdraví mohou představovat také chemické látky, které se nacházejí v potravinách nebo na jejich povrchu, například pesticidy. [11]

Jak průmyslové velkochovy ovlivňují bezpečnost potravin?

• U zvířat se přirozeně vyskytují patogeny přenášené potravinami, jako je salmonela, campylobakter a E. Coli. Z 335 infekčních onemocnění, která se objevila v letech 1940–2004, bylo 60 % živočišného původu. [12]
• Campylobakter představuje problém zejména u drůbeže chované na maso: intenzivně rostoucí plemena jsou mnohem náchylnější k infekci než odolnější, pomaleji rostoucí plemena. Ačkoli obsah střev všech ptáků může být infikován, u náchylných, rychle rostoucích ptáků chovaných ve stresujících a stísněných podmínkách může infekce tkání zvýšit riziko přenosu infekce. [13] Proces „probírky“ hejn brojlerových kuřat, kdy se část hejna odebírá na porážku při nižší hmotnosti, může zvyšovat riziko výskytu campylobakterií jak v důsledku zanesení patogenů pracovníky velkochovu, tak v důsledku vystresování zbytku hejna. [14,15]
• Salmonelózu způsobují především (ale ne výhradně) kontaminovaná vejce a vaječné výrobky: Riziko je vyšší u větších hejn a u bateriových klecových systémů. [16] Rozsáhlý průzkum ve Spojeném království zjistil, že v porovnání s neklecovými chovy je v bateriových klecových chovech šestkrát vyšší pravděpodobnost infekce kmenem salmonely, který je nejčastěji spojován s otravou jídlem. [17]
• E. Coli představuje větší riziko v intenzivních výkrmnách hovězího dobytka: Callaway et al (2009) uvádí: „Pravděpodobnost přenosu z jednoho zvířete na druhé je vyšší kvůli vysoké hustotě osazení ve výkrmnách. Rovněž kvůli maximální rychlosti výkrmu před porážkou dostává skot obilná krmiva. Tato krmiva podporují nárůst E. coli, včetně enterohemoragické Escherichia coli (EHEC) ve střevech, což vede ke zvýšené kolonizaci a vylučování EHEC, která se pak může šířit na další zvířata.“ [18]
• Krmení skotu stravou s vysokým obsahem vlákniny (např. trávou) výrazně snižuje riziko infekce. Stres při přepravě může také zvýšit vylučování E. coli u telat, zejména pokud jsou cesty dlouhé. [19]
• Komerční brojleři šlechtění na rychlý růst mohou mít sníženou odolnost vůči nemocem. [20] Kromě toho jim imunitu mohou oslabovat i stresující podmínky. [21] Výzkumy ukazují, že v chovech prasat a kuřat s vyšším welfare se používá méně antibiotik než v intenzivních chovech. [22] V chovech v Nizozemsku se používá přibližně 40 % pomaleji rostoucích plemen kuřat, aby se vyhovělo zdravotním a welfare požadavkům obchodů. U těchto plemen je setrvale nejméně třikrát nižší pravděpodobnost, že budou potřebovat léčbu antibiotiky, než u rychle rostoucích plemen určených pro vývoz. [23]
• Vzájemná blízkost zvířat zvyšuje riziko, že viry zmutují do nových forem. Jedna metastudie ukázala, že 37 z 39 případů nezávislé konverze H7 a H5 LPAI na HPAI (změna nízkopatogenní ptačí chřipky na vysoce patogenní) se vyskytlo v komerčních chovech drůbeže. [24]
• Patogeny se mohou šířit prostřednictvím zvířecího hnoje (který není nijak zpracován a mnohdy se používá jako hnojivo na polích) nebo mohou kontaminovat potravinářské výrobky během porážky/zpracování. Pracovníci v průmyslových živočišných provozech a zpracovatelských zařízeních se také mohou nakazit nemocemi a infekcemi přímo od zvířat a šířit je ve svých komunitách. Například míra infekce zlatým stafylokokem rezistentním vůči meticilinu (MRSA) byla u chovatelů prasat více než 760krát vyšší než u pacientů přijatých do nemocnic. [25] Jedna studie prokázala, že míra výskytu MRSA byla výrazně vyšší v chovech prasat, kde se používala cefalosporinová antibiotika. [26]
• Stres způsobený průmyslovými velkochovy a dálkovou přepravou u zvířat s oslabenou imunitou zvyšuje riziko, že podlehnou nemoci. Dálková přeprava rovněž zvyšuje riziko přenosu nemoci do dalších oblastí.

Návaznost na cíle udržitelného rozvoje (SDG)

• SDG 3: Zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku. [27]