Za posledních padesát let se z průmyslových velkochovů stala jedna z největších hrozeb pro naši budoucnost.

Celosvětově jsou velkochovy největší příčinou týrání zvířat a hlavním viníkem úbytku volně žijících zvířat. Zároveň velkochovy znečišťují životní prostředí, zhoršují klimatickou změnu a způsobují mrtvé zóny v oceánech a mořích. 

A co víc, jsou potenciálním zdrojem budoucích pandemií.

Ukončit průmyslové velkochovy nikdy nebylo naléhavější než právě teď, ve světě prohlubujících se klimatických, ekologických a zdravotních krizí.

Co jsou průmyslové velkochovy?

Průmyslový velkochov neboli intenzivní živočišná výroba znamená chov zvířat v uzavřeném prostoru, zatímco jejich krmivo se pěstuje jinde, většinou na monokulturních lánech a za pomoci chemických pesticidů a umělých hnojiv. To vše má ohromné negativní dopady na naše zdraví, životní prostředí a životní pohodu (welfare) zvířat. 

Hrají zásadní roli v úbytku biodiverzity, odlesňování, klimatické změně, degradaci půdy a nadměrné spotřebě a znečišťování vody. Přispívají ke vzniku významných nepřenosných onemocnění a také zvyšují hrozbu budoucích pandemií.

Nahlédněte do světa intenzivní živočišné výroby.

Zdaleka největší příčina týrání zvířat na světě

Každý rok se po celém světě chová více než 92 miliard kuřat, prasat, krav a dalších hospodářských zvířat. Dvě třetiny z nich jsou zavřené ve velkochovech. 

Nosnice zavřené v klecích mají tak málo prostoru, že ani nemohou roztáhnout křídla. Prasata musí žít v úzkých klecích nebo přeplněných kotcích a nemohou rýt v hlíně. A místo toho, aby se pásly na zelených loukách, krávy apaticky postávají v přeplněných výkrmnách nebo uzavřených kravínech.

Průmyslově chovány jsou také ryby. Celá polovina světové produkce pochází z podvodních velkochovů. Je paradox, že tyto faremně chované ryby krmíme volně žijícími rybami, a potom s rostoucími obavami sledujeme, jak se populace volně žijících ryb kvůli nadměrnému rybolovu a drancování oceánů povážlivě blíží ke kolapsu.

Konečný výsledek mašinérie živočišné výroby je skrytá cena „levného“ masa, která s sebou nese týrání zvířat, ničení klimatu, úbytek biodiverzity a zvyšování hrozby pandemie. A tuto cenu platíme všichni.

Budoucnost, v níž se dá žít

Pokud bychom průmyslové velkochovy ukončili a vybudovali regenerativní potravinový systém, hospodářská zvířata by se opět stala součástí smíšených, rotačních způsobů hospodaření, které prospívají půdě a přispívají k obnově krajiny. 

Ve skutečně extenzivních a agroekologických formách zemědělství hospodářská zvířata půdu regenerují. Znovu se zapojují do prastarého koloběhu dusíku, ve kterém slunce vytáhne z půdy rostliny, které následně spasou zvířata, v jejichž trusu se živiny navrací zpátky do půdy. Zvířata v tomto prostředí mohou projevovat své přirozené chování, mohou běhat, mávat křídly, pást se. Taková zvířata jsou šťastnější, mají silnější imunitu, menší spotřebu veterinárních antibiotik a bývají méně nemocná. 

Konec velkochovů a návrat hospodářských zvířat do krajiny může oslabit naši závislost na chemických pesticidech a hnojivech. Farmářům se díky tomu snižují výdaje. A odměnou je také rozmanitá krajina s divokými květinami, které přilákají zpět životně nezbytné opylovače, jako jsou třeba čmeláci. Díky semenům a hmyzu se do krajiny navrátí řada ptáků a dalších volně žijících zvířat. Okolní těžce zkoušená příroda si může trochu oddechnout, regenerativně obhospodařovaná krajina totiž spotřebuje méně vody z řek a podzemních zdrojů a není ani potřeba kácet lesy pro zábor další orné půdy.

Regenerativní zemědělství ruku v ruce se spotřebou menšího množství, zato kvalitnějších masných a mléčných výrobků může zastavit týrání zvířat, ochránit divokou přírodu, stabilizovat klima a zajistit jídlo do budoucnosti i pro naše děti.