Přední bojová linie: jaguáři, reintrodukce a průmyslové velkochovy

Dnes, 29.listopadu, slavíme Mezinárodní den jaguárů a snahy o záchranu tohoto ikonického druhu přinášejí dobré i špatné zprávy. 

Úžasnou zprávou je návrat jaguárů do mokřadů v severovýchodní Argentině v rámci zajímavého projektu reintrodukce. 

V tomto reintrodukčním programu byla do nově založeného parku Gran Iberá o rozloze 700 000 hektarů (1,75 milionu akrů) vypuštěna jaguáří matka Mariua se svými dvěma mláďaty narozenými v zajetí, jménem Karai a Porã. 

Projekty reintrodukce skýtají obrovské příležitosti, což při vypuštění jaguárů okomentovala vedoucí oddělení pro biodiverzitu a půdu Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) Doreen Robinsonová: „Opatrným vypouštěním predátorů, jako jsou jaguáři, zpět do divočiny lze napomoci obnově ekosystémů. Nepřítomnost těchto druhů škodí biodiverzitě a může též narušovat přírodní mechanismy od zmírňování nemocí a ochrany půdy až po regulaci vodních systémů.“

Obří agropodniky

V minulosti se jaguáři proháněli od Velkého kaňonu v USA, přes Amazonii až po Argentinu. Dnes je jejich teritorium mnohem menší a polovina zbývající světové populace jaguárů se nachází v Brazílii, tedy v zemi, která se nachází na přední linii ostrého globálního střetu mezi aktivitami nadnárodních agropodniků, místními ekonomickými zájmy a snahou o záchranu ohrožených volně žijících živočichů, včetně jaguára. 

Brazílie je zemědělský gigant. Je největším vývozcem drůbežího a hovězího masa a po USA je druhá v produkci sóji. Je však světovou jedničkou ve vývozu sóji, která je z velké části určena jako krmivo pro intenzivně chovaná prasata, kuřata a skot. 

Tento hospodářský úspěch si vyžádal vysokou cenu v podobě odlesňování, ničení přírodních stanovišť a utrpení lidí i zvířat. 

Obzvláště znepokojivý je osud jaguára. Nedávná studie odhalila, že od srpna 2016 do prosince 2019 bylo v brazilské Amazonii kvůli odlesňování zabito nebo vyhnáno 1 422 jaguárů. 

Není náhodou, že ztráty jaguárů byly nejvyšší v oblastech Pará a Mato Grosso. Oba státy procházejí obrovskou zemědělskou expanzí, kterou pohání produkce sóji pro průmyslové velkochovy z celého světa. 

Kaskádovité využívání půdy

Sójové monokultury namísto pastvin a lesů v Mato Grosso vytlačily stáda skotu hlouběji do lesů v oblasti Pará, což způsobilo nové odlesňování. Vědci tento ničivý proces zahrnující chov skotu a pěstování sóji označují jako „kaskádu využívání půdy“. V Brazílii jsem to viděl na vlastní oči. 

Při přeletu nad Mato Grosso jsem si uvědomil, jak skutečně obrovský je rozsah odlesňování v této části světa. Viděl jsem hranici pralesa a také mimořádný rozmach dominance sóji. Byl to jeden z nejvíc šokujících zážitků v mém životě. 

Nebyl jsem připraven na rozsáhlost, s jakou výroba krmiva pro zvířata obsadila Amazonii. Zajímalo by mě, kolik lidí si při pojídání laciných kuřecích stehýnek a vepřových kotlet uvědomuje, že se takovéto jídlo dostává na talíře jen díky vykáceným stromům a vymírání ikonických druhů? 

Když jsem přemýšlel o závratné proměně krajiny, jíž jsem byl v Brazílii svědkem, vzpomněl jsem si na něco, co napsal bývalý hlavní vědecký pracovník Světového fondu na ochranu přírody v USA Eric Dinerstein: 

„Málokterý terénní biolog kontroluje denní cenu sójových bobů nebo palmového oleje. A toto opomenutí je vskutku závažné, neboť tržní hodnota těchto komodit – spolu s hovězím masem, kukuřicí, cukrem a kávou – může v příštích desetiletích určovat budoucnost vzácných druhů více než jakýkoli jiný faktor způsobující úbytek přírodních stanovišť. V současné době není přeměna a tříštění deštných pralesů průmyslovým zemědělstvím v nejcennějších ekosystémech světa nikde tak zřejmá jako v jihovýchodní Asii a Brazílii.“ 

Čas se krátí

Mezinárodním dnem jaguárů se zdůrazňuje potřeba ochrany jaguárů a jejich biotopů. Je to součást širšího úsilí o dosažení cílů trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů. Čas se však neúprosně krátí. V roce 2020 dosáhlo odlesňování amazonského deštného pralesa v Brazílii nejvyšší úrovně za posledních deset let. 

Musíme nutit vlády k odpovědnosti, aby zajistily plnění aktuální Deklarace o využívání lesů a půdy s cílem zachovat lesy a urychlit jejich obnovu, což bylo dohodnuto na nedávném summitu COP26 v Glasgow. 

Vzhledem k tomu, že potravinové systémy jsou zodpovědné až za 80 % úbytku biologické rozmanitosti a produkují třetinu všech emisí skleníkových plynů, je zřejmé, že k dosažení cílů trvale udržitelného rozvoje, splnění cílů Pařížské dohody v oblasti změny klimatu a záchraně vzácné divoké přírody je nutná transformace potravinových systémů. 

Další postup

Ve světě, kde se ročně chová více než 80 miliard suchozemských zvířat, z nichž většina živoří v průmyslových velkochovech, znamená transformace potravinového systému rozsáhlý přechod k ekologičtější produkci s dobrým welfare zvířat a s mnohem menším počtem chovaných zvířat. A také s větším podílem rostlinné stravy. 

Do té doby můžeme všichni přispět ke změně tím, co si dáváme na talíř: vybírat si více rostlinných potravin, jíst méně masa a zajistit, aby maso, které jíme, pocházelo z chovů s vyšším welfare a šetrných k životnímu prostředí, jako je pastevní chov, chov s výběhem nebo ekologický chov.