Summit OSN volá po konci „války proti přírodě“

Nikdy nezapomenu na prázdné regály v obchodech, když v prvních dnech covidu zpanikařené davy nakupovaly základní potraviny. Uplynulo už mnoho měsíců, ale v našem místním supermarketu stále není celé týdny k dostání mražená zelenina. Současný nedostatek sezónních pracovníků, řidičů dodávek, nafty a plynu vyvolává politické otázky a titulky v médiích hovoří o „zrušených Vánocích“. 

Covid v naší generaci probudil dosud nepoznaný pocit kolektivního ohrožení a odhalil skutečnou křehkost našeho životního stylu. Kromě toho odkryl též slabiny v našem potravinovém systému, zejména v produkci a dostupnosti. Vyšly najevo nerovnosti, kvůli kterým jsou zdravé a výživné potraviny pro mnoho lidí nedostupné. A ve stále více oblastech po celém světě probudil Covid spící přízrak hladomoru.

Vedeme válku proti přírodě.…A sklízíme kyselé plody své práce.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres

V této souvislosti se minulý týden sešli lídři z celého světa na summitu Organizace spojených národů o potravinových systémech . Tato událost, označovaná jako „lidový summit“, poskytla světu historickou příležitost podívat se na to, co vše je špatně s naším jídlem. Byla zde k slyšení rozmanitá škála názorů z celého světa, včetně mladých lidí, žen, výrobců potravin, původních obyvatel, zástupců občanské společnosti, výzkumníků, zástupců soukromého sektoru, finančního světa a národních vlád. Proklamovaným cílem summitu bylo zaměřit se na transformaci potravinových systémů, abychom se dokázali po pandemii Covidu-19 vrátit zpět na cestu vedoucí k dosažení všech 17 cílů udržitelného rozvoje (SDG) do roku 2030.

Země platí vysokou cenu

Byl to působivý zážitek. Jedno z více než devadesáti vládních prohlášení, která byla na summitu ke slyšení, pronesl jménem Spojeného království ministr životního prostředí Zac Goldsmith.

„Naše potravinové systémy jen vrší další a další náklady na budoucí generace a na planetu,“ znělo jeho varování. 

Podotkl, že miliarda lidí z celého světa trpí hlady, a poté označil současný způsob výroby a konzumace potravin za „od základu neudržitelný, zvyšující riziko zoonóz a vzniku antimikrobiální rezistence a zároveň neúnosně zatěžující zdroje pitné vody, lesy, biodiverzitu, klima a počasí.“ Dále se zmínil o nezávislé revizi národní potravinové strategie, o opatřeních proti plýtvání jídlem a o plánech přeměny zemědělských dotací tak, aby podporovaly správnou péči o životní prostředí. 

Stejně jako mnozí další vládní lídři i Goldsmith požadoval globální řešení, které zajistí potraviny všem a bude zároveň reagovat na zdravotní a klimatické hrozby a úbytek biodiverzity.

„Musíme si uvědomit, že všechny potřebné nástroje už máme. Jediné, co chybí, je politická vůle k tomu je použít,“ řekl lord Goldsmith. Nemohl jsem než s ním souhlasit. 

O bojovné řeči na summitu nebyla nouze.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres, který za celou událostí stál, problém pojmenoval takto: „Vedeme válku proti přírodě…A sklízíme kyselé plody své práce. Zničené úrody, klesající příjmy a potravinové systémy, které selhávají…Válka proti planetě musí skončit a potravinové systémy nám mohou pomoci znovu nastolit mír.“ 

Tímto byla hozená rukavice pod nohy světových lídrů.

Měníme narativ

Co se mě týče, myslím, že na summitu se podařilo změnit narativ. Opustit představu mírně poupraveného business-as-usual (současný stav beze změn) ve prospěch transformačních přístupů k reformě potravinového systému. Možná jsem přespříliš optimistický, ale skutečně mi v ten den připadalo, že vstupujeme do nové éry, kdy budeme uvažovat jinak.

Paradigma, jež panovalo před třiceti lety, vpodstatě hlásalo, že „všechno je v nejlepším pořádku“, a kdokoli chtěl vznést témata, jako je hlad, úbytek divoké přírody nebo týrání zvířat, byl označen za otravně politického. Nebo dokonce za radikálního. Kosmetické úpravy systému, aby škodil o něco méně, bylo to jediné, v co jsme mohli doufat. Změna od základu nebyla ničím jiným než snem.

Že oficiální postoje procházejí změnou, bylo možno usoudit z vládních projevů na summitu. Národní lídři jeden za druhým vyjmenovávali důvody pro změnu potravinového systému. Opakovaně se odkazovalo na „posledních devět sklizní“, než budou dosaženy nebo naopak promarněny celosvětově přijaté cíle udržitelného rozvoje. Důraz se kladl na pozitivní a proveditelná řešení. Kromě zajištění školních obědů pro každé dítě patřily mezi nejčastější vládní prohlášení také nulové plýtvání jídlem a zemědělské inovace. To jsou skutečně dobré a velmi potřebné změny.

Musíme jednat ihned, pokud nechceme, aby naše děti válčily o vodu a jídlo.

Viceprezident Evropské komise Frans Timmermans

Ale přesto jsem se nemohl zbavit myšlenky, že vlády pouze natahují ruce po změnách, které jsou nasnadě, namísto skutečně zásadních změn.

Slepé místo

Mnohem vzácněji zazněly hlasy nabízející skutečně přelomová řešení, jako například ukončení průmyslového chovu zvířat a přeměna stravy dosud příliš závislé na živočišných výrobcích. Věc se má tak, že pokud neupustíme od chovu zvířat v průmyslových velkochovech, většina cílů udržitelného rozvoje OSN zůstane absolutně mimo náš dosah. A velkochovy zůstávají i nadále slepým místem většiny vlád.

Možná i na to se Guterres odkazoval, když prohlásil, „Potřebujeme, aby občanská společnost i nadále volala po změně.“ To my budeme, vážený pane generální tajemníku, to my budeme.

Průmyslové zemědělství je hlavní příčinou úbytku volně žijících zvířat, odlesňování a degradace půdy. Je to nejrozsáhlejší případ týrání zvířat na planetě. A nyní je spojováno i s vážným pandemickým rizikem: ve velkochovech vznikají perfektní podmínky pro vznik a šíření nových nebezpečných variant nemocí.

Průmyslové zemědělství si pro sebe nárokuje stále více půdy, obhospodařovávaná plocha se neustále zvětšuje a ukusuje z posledních zbývajících ostrovů divočiny. Takzvaná „udržitelná intenzifikace“ je protimluv.

Na rozsáhlých plochách cenné orné půdy se pěstuje krmivo pro hospodářská zvířata zavřená ve velkochovech. Více než 40 procent veškeré celosvětové úrody obilí je zkrmeno průmyslově chovaným zvířatům. Pokud by jej namísto zvířat dostali lidé, mohli bychom uživit další čtyři miliardy. Jako krmivo pro zvířata však obilí ztrácí velkou část výživové hodnoty, a to jak z hlediska kalorií, tak i bílkovin. 

Řeč je o byznyse

Povzbudilo mě, že některé vlády se nezalekly a prohlásily, že od průmyslového zemědělství je potřeba upustit. Nebylo jich však mnoho, jmenujme Srí Lanku a EU. 

Prezident Srí Lanky Gotabaya Rajapaksa mluvil o „razantních“ krocích, které omezí import škodlivých chemických hnojiv, pesticidů a herbicidů, jež „poškozují zdraví a přírodu“. Zmínil také, že změna způsobu přemýšlení zemědělců, kteří už dlouho používají průmyslové metody, „se ukázala být náročná“, což je častý problém.

Viceprezident Evropské komise Frans Timmermans označil naši dobu za „rozhodující dekádu“ lidstva, ve které se musíme naučit, jak žít v rámci planetárních mezí. Hovořil o nutnosti řešit klimatickou krizi a „blížící se ekocidu“.

„Musíme jednat ihned, pokud nechceme, aby naše děti válčily o vodu a jídlo,“ řekl Timmermans, než začal hovořit o závazcích EU k uhlíkové neutralitě do roku 2050, snížení spotřeby pesticidů o polovinu a o významném navýšení podpory ekologického zemědělství do konce desetiletí.

Činy mluví jasněji než slova.

Přestože tento summit OSN není rozhodovacím orgánem, spíše celosvětovou konferencí, hlavní plán byl zřejmý: zaměřit pozornost celého světa na klíčovou roli, kterou hrají potraviny v bitvě o planetu. Svoláním summitu připravil generální tajemník OSN půdu pro to, aby se vlády ujaly jak této výzvy, tak jejího řešení. A posunuly celosvětovou debatu dále, aby už nebyl prostor pro další výmluvy, proč z potravin neudělat ústřední téma při diskusích o zdraví, bezpečnosti potravin, ztrátě biodiverzity a klimatu. 

Naše potravinové systémy nesou odpovědnost až za 80 procent úbytku biologické rozmanitosti, a to zejména v důsledku nemilosrdných praktik průmyslových velkochovů, a vytváří jednu třetinu všech emisí skleníkových plynů. Proto se zraky nás všech musí upřít na Glasgow a debaty o klimatu v rámci Klimatické konference COP26 letos hostované Spojeným královstvím. 

Nesmíme ztrácet čas. Dovolte mi citovat islandskou premiérku Katrin Jakobsdottir: „Nyní přecházíme ze stavu naléhavosti do stavu nouze.“ Co uděláme teď, bude určovat  následujících tisíc let. 

O autorovi: 

Philip John Lymbery je globální ředitel Compassion in World Farming, hostující profesor na Winchesterské univerzitě a autor dvou knih - Farmagedon a Mrtvá zóna. Číst více.