Jen málokdo chápe, jaké dopady má na Zemi náš hlad po „levném“ mase.

Je to pochopitelné, protože kruté průmyslové velkochovy jsou často skryty před našimi zraky. 16. října je Mezinárodní den výživy a nikdy nebylo důležitější si připomenout rozsah, jakým tato strašlivá podoba průmyslové živočišné výroby přispívá ke změnám klimatu, ničení přírody a pandemické krizi, jimž jako společnost aktuálně čelíme.

Přečtěte si následující informace a šiřte je prosím dále, aby více lidí na celém světě pochopilo, proč je třeba průmyslové velkochovy ukončit. 

1. Týrání zvířat

Každoročně se na celém světě pro výrobu potravin chová a porazí 80 miliard zvířat. Odhaduje se, že dvě třetiny z nich prožívá strastiplný život ve velkochovech. Drtivá většina z těchto zvířat je chovaná v klecích nebo ve stísněných přeplněných prostorech. Slepice ani nemohou roztáhnout křídla. Prasnice se v úzkých kotcích nemohou celé týdny ani otočit. Krávy jsou vyhnány z pastvin a místo trávy jsou krmeny obilím.

To je nejhorší podoba zneužívání a týrání zvířat na naší planetě.  Nepochybuji o tom, že v budoucnosti se lidstvo ohlédne a bude se s úděsem stydět za to, jakým způsobem jsme zacházeli s vnímajícími bytostmi.  Už aby ta doba nastala.

2. Levné potraviny je nesprávný pojem

Slýcháme, že velkochovy nám zajišťují „levné“ potraviny. Průmyslově vyráběné mléko a maso je při placení v supermarketu skutečně levné.  Nízká cena těchto produktů je však výsledkem šikovného ekonomického triku.  Vymysleli jsme zdeformovanou ekonomiku, která zohledňuje pouze některé náklady, jako je například ustájení nebo krmení zvířat, avšak zcela ignoruje jiné aspekty, jako je třeba nepříznivý dopad průmyslového zemědělství na životní prostřední a lidské zdraví. 

3. Ničení přírody

Intenzivní neboli průmyslový chov zvířat je hlavní příčinou úbytku samotných ekosystémových služeb, které potřebujeme k produkci potravin v budoucnu – ať už jde o znečištění vzduchu a vody, úbytek opylujícího hmyzu, jako jsou včely, které jsou nezbytné pro vlastní existenci třetiny všech potravin, nebo o úbytek půdy, který v současné době postihuje mnoho částí světa.

Krmné plodiny se obvykle pěstují ke krmení zvířat ve velkochovech za použití umělých hnojiv a chemických pesticidů, které ničí půdu. Výsledkem je znehodnocená půda a krajina, která je velmi často zcela pustá. Bez života. Pole, na kterých se jen výjimečně, pokud vůbec, vyskytují červi, ptáci, brouci, motýli nebo včely. Nejde však jen o problém patrný v krajině, podobné mrtvé zóny se vyskytují také v oceánech po celém světě.

Průmyslové zemědělství, které je do značné míry závislé na umělých hnojivech a pesticidech, je hlavním zdrojem znečištění naší drahocenné vody.

Stručně řečeno, náš hlad po „levném“ mase pocházejícím ze zvířat krmených levnou kukuřicí pěstovanou na chemicky ošetřovaných polích způsobuje, že drahocenné živočišné druhy ubývají a že ekosystémy na zemi, v řekách a v mořích jsou poškozené a otrávené. 

4. Vymírání druhů

Na začátku tohoto roku Compassion in World Farming ve spolupráci s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) v rámci živě vysílaného webináře vydaly novou zprávu Chatham House „Dopady potravinového systému na ztrátu biodiverzity“. Ta uvádí, že globální potravinový systém je největší hnací silou destrukce přirozeného prostředí, přičemž zemědělství představuje hlavní hrozbu pro 86 % z 28 000 druhů, jimž hrozí vyhynutí.

Průmyslový sektor živočišné výroby produkuje více přímých emisí skleníkových plynů než veškeré dopravní prostředky dohromady.

Konečným důsledkem je to, že náš rostoucí hlad po ještě větším množství masa z velkochovů vede k celosvětově ještě masivnějšímu odlesňování kvůli zemědělským pozemkům a k zásahům do volné přírody. Jednoduše řečeno vyhlazujeme volně žijící zvířata z povrchu zemského.

5. Vyčerpaná půda

OSN naznačuje, že budeme-li pokračovat v devastujících zemědělských praktikách, „zbývá nám 60 sklizní“, než orná půda na světě buď zmizí, nebo bude zcela neúrodná.  Máme jedinečnou příležitost využít odvěkou moc regenerativního, agro-ekologického zemědělství; hospodaření v souladu s přírodou v kombinaci s technologickými inovacemi v oblasti nových proteinů, které nevyžadují vůbec žádná zvířata, jako je například maso vypěstované pomocí kmenových buněk. Tak bychom mohli zachránit půdu pro pěstování ovoce a zeleniny a zajistit, že každý bude mít bohatou a výživnou stravu se skutečně rozmanitými zdroji bílkovin.

6. Odlesňování

Když lidé přemýšlejí o ztrátě přirozeného prostředí v důsledku odlesňování, spojují si to s kácením stromů a těžbou dřeva pro výrobu stavebních materiálů a pěstování plodin pro lidskou spotřebu. Hlavním důvodem však je pěstování sóji a kukuřice v obrovském průmyslovém měřítku, přičemž většina z nich se pěstuje jako krmivo pro zvířata chovaná v průmyslových velkochovech po celém světě.

Pro tyto účely se využívají obrovské plochy. Sója sama o sobě problém nepředstavuje. Problémem je způsob její produkce a také účel jejího použití. Bylo by mnohem lepší, kdyby se tyto plodiny pěstovaly bez pesticidů, bez monokultur, v rámci smíšeného zemědělství se střídáním plodin a na stávajících zemědělských plochách, ne na odlesněných územích. A ještě lepší by bylo, kdyby se pěstovaly potraviny určené přímo pro lidi.  

Sója je zázračná plodina, kompletní zdroj bílkovin pro lidský organismus. Většina vypěstované sóji se však používá jako krmivo pro zvířata. Jen v Evropě jde o 35 milionů tun sóji ročně, která se z velké části použije jako krmivo pro zvířata v průmyslových velkochovech.

7. Velké plýtvání

Na podporu průmyslových velkochovů se používá hlavně argument, že je to jediný způsob, jak efektivně a relativně levně zajistit potravu pro rostoucí světovou populaci. Současně jsou ale průmyslové velkochovy suverénně největší příčinou plýtvání na naší planetě. Více než třetina všech plodin, které v současné době na celém světě pěstujeme – a které by uživily čtyři miliardy lidí – se využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata, která většinu jeho výživových hodnot (kalorie a bílkoviny) nedokážou využít a přeměnit na maso, mléko a vejce, a tak se vyplýtvají.

8. Podíl na klimatické změně

Potraviny mají 21–37% podíl na celkových globálních emisích skleníkových plynů (GHG; greenhouse gas). V zemědělství jsou největším zdrojem skleníkových plynů hospodářská zvířata. V celosvětovém měřítku je živočišná výroba odpovědná až za 78 % všech emisí v zemědělství. Průmyslový sektor živočišné výroby tak produkuje více přímých emisí skleníkových plynů než veškeré dopravní prostředky dohromady.

V diskuzích týkajících se klimatu se často jmenuje skot, jenž představuje velký problém kvůli metanu, který vypouští. Na druhou stranu se ale neprávem přehlížejí průmyslově chovaná prasata a kuřata. Prasata a drůbež z velkochovů sice přímo neprodukují tak enormní množství metanu jako přežvýkavci, při jejich chovu však vznikají natolik významné emise, že je nelze ignorovat.

Současně však průmyslové velkochovy podporují globální hlad po ještě větším množství masa a živočišných produktů, což znamená ještě více vykácených lesů kvůli zemědělské půdě, ničivé zásahy do divočiny a přirozeného prostředí volně žijících živočichů a nové viry.

Oxid uhličitý vzniká při intenzivním obdělávání půdy pro pěstování jejich krmiv. Průmyslově chovaná prasata a drůbež se navíc krmí sójou pěstovanou na odlesněných oblastech v Jižní Americe, a to představuje hlavní zdroj uhlíku v atmosféře.

Abychom si dali věci do správného měřítka – vědci naznačují, že až dvě třetiny veškeré celosvětové orné půdy se využívají pro pěstování krmiv pro průmyslově chovaná prasata, drůbež a skot a také pro plodiny, které tvoří biosložku paliv.

Při pěstování krmných plodin pro průmyslově chovaná zvířata navíc z hnojiv vznikají obrovské emise oxidu dusného – nejagresivnějšího skleníkového plynu. Oxid dusný je 300× silnější než oxid uhličitý a rovněž poškozuje ozónovou vrstvu. Jestliže budeme i nadále zvyšovat spotřebu masa a mléčných výrobků tímto tempem, pak jen emise ze samotné výroby potravin mohou způsobit katastrofickou změnu klimatu. A nebudou k tomu potřeba žádné další emise z energetického průmyslu ani jiných průmyslových odvětví.

9. Pandemie a zdravotní rizika

Původ viru způsobujícího onemocnění Covid-19 bývá spojován s konzumací volně žijících živočichů a vykazuje jasné paralely s dalšími viry, které se objevily v důsledku průmyslového chovu zvířat, jako jsou vysoce patogenní kmeny ptačí nebo prasečí chřipky. Obě tyto zmíněné nemoci, pocházející z chovů slepic a prasat, měly ničivé následky. Má se za to, že vznikly v důsledku chovu živých, dýchajících a vnímajících zvířat v naprosto nepřirozených podmínkách – namačkaných v těsných klecích a halách velkochovů.

Současně však průmyslové velkochovy podporují globální hlad po ještě větším množství masa a živočišných produktů, což znamená ještě více vykácených lesů kvůli zemědělské půdě, ničivé zásahy do divočiny a přirozeného prostředí volně žijících živočichů a nové viry. Pokud jde o živočišnou říši, naše životní prostředí a přenos nemocí, životní pohoda zvířat a lidí jsou navzájem úzce propojeny. Covid-19 nám ukázal, jak křehká naše společnost ve skutečnosti je. Jak může být náš dosavadní způsob života během jediné sekundy převrácen naruby. Nikdy jsme neviděli zářnější příklad toho, že chránit lidstvo znamená také chránit zvířata.

10. Antimikrobiální rezistence

Na celém světě se přibližně 70 % všech antibiotik používá právě u hospodářských zvířat. Antibiotika se pravidelně používají ve velkochovech hospodářských zvířat k prevenci chorob, které by se u těchto zvířat jinak nevyhnutelně objevily v důsledku toho, že žijí namačkaná na stísněném prostoru a jsou vystavována obrovskému stresu. Nadměrné využívání antibiotik u průmyslově chovaných zvířat výrazně přispívá k antimikrobiální rezistenci u lidí.

Každý den se po celém světě objevují nová potvrzení toho, jak je průmyslové zemědělství ničivé, neefektivní, nehospodárné, kruté a nezdravé. V této době pandemie a nouzového stavu klimatu i biodiverzity je naléhavě nutné ukončit intenzivní živočišnou výrobu a snížit spotřebu masa a mléčných produktů.

Musíme zajistit, aby si naši světoví představitelé uvědomili, že pokud neskoncujeme s průmyslovými velkochovy a nesnížíme spotřebu masa výměnou za jeho kvalitu, nebude možné dosáhnout Cílů udržitelného rozvoje ani cílů Pařížské dohody o změně klimatu.

Jednou z nejdůležitějších věcí, které můžeme všichni udělat pro záchranu planety, je změnit způsob svého stravování. Budeme-li konzumovat více rostlinné stravy, méně masa a budeme-li si vybírat kvalitní maso – z chovu s výběhem, z pastevního či ekologického chovu – můžeme pomoci naší zpustošené planetě, aby se začala uzdravovat.

Prosím připojte se k nám a pomozte nám ukončit tento ničivý a krutý způsob takzvaného „chovu“ zvířat. A prosím věnujte minutku svého času podpisu naší petice.

Děkujeme vám. Vaší pomoci i podpory si velmi vážíme.