Životní podmínky hospodářských zvířat a riziko vzniku nové pandemie

Aktuální dění, kdy jsou v Česku zplynovány stovky tisíc živých tvorů za účelem omezení šíření nákazy ptačí chřipkou, je nejen důvodem k zamyšlení ohledně etického rozměru tohoto počínání, ale současně vyvolává otázku týkající se možného rozšíření podobné nákazy na lidskou populaci. 

V minulosti stály zoonózy, tedy infekce přenášené ze zvířat na lidské hostitele, za množstvím epidemií, včetně těch nejsmrtelnějších. Patřila mezi ně například epidemie Španělské chřipky, která s největší pravděpodobností vznikla přenosem ptačího viru na člověka a způsobila úmrtí přibližně padesáti milionů obětí, nebo epidemie moru, která měla na svědomí životy více než jedné třetiny obyvatelstva tehdejší Evropy.

V časech před celosvětovou pandemií Covidu-19 jsme jako lidstvo měli tendenci podobná rizika podceňovat, resp. nebyl výjimečný názor, že epidemie takového rozsahu není v současných podmínkách, zvláště s ohledem na úroveň lékařské vědy, reálným nebezpečím. S následky zmíněné pandemie se přitom mnohé země potýkají doposud. 

Nebezpečí zoonóz se snaží předcházet mimo jiné i koncept „Jednoho zdraví“, který předpokládá, že zdraví lidské populace je přímo úměrné zdraví zvířat a zdraví životního prostředí. Problémem je, že pokud se podíváme například na podmínky, v jakých žije, či spíše živoří, většina českých nosnic, naskytne se nám opravdu hrůzná podívaná.

Zástupci vědecké obce dlouhodobě varují před riziky, spojenými s intenzivní živočišnou výrobou, která ve svém důsledku mohou vést až k přenosu virových infekcí na člověka a vzniku nové pandemie. Zmutovaný virus ptačí chřipky je přitom považován za jeden z nejpravděpodobnějších scénářů.

Kromě podmínek, v jakých žijí hospodářská zvířata, bychom měli přemýšlet i nad naším stravováním. Jednou z nepopiratelných výhod životního stylu založeného na rostlinné stravě je skutečnost, že z principu přispívá ke snížení rizika vzniku dalších zoonóz.