V EU žijí prasata stále v příšerných podmínkách, a to navzdory 30 let staré legislativě na ochranu jejich welfare.

Evropská unie v roce 1991 přijala legislativu, která stanovila minimální standardy pro ochranu prasat, a připojila se tak k několika málo zemím po celém světě, které tyto standardy pro prasata v chovech vyžadují. Avšak i přesto, že tato směrnice o ochraně prasat byla již dvakrát revidována, prasata v celé EU stále žijí v otřesných podmínkách.

Hlavním viníkem je především rozmach průmyslových velkochovů, ve kterých chovné prasnice stráví v kleci polovinu svého života a kde pracovníci rutinně mrzačí selata kastrací, zkracováním ocásků a zaštipováním zubů. A kde se novorozená selata, pokud jsou považována za příliš slabá na to, aby přežila nehumánní podmínky v živočišném průmyslu, zabíjejí mrštěním o zem, což je podle nařízení EU o usmrcování zvířat legální metoda zabíjení selat. Většina prasat chovaných v EU se za svůj život poprvé nadechne čerstvého vzduchu a poprvé spatří sluneční světlo pouze na krátkou chvíli během přepravy na jatka. 

V roce 2008, před tím, než Evropská unie v Lisabonské smlouvě uznala, že zvířata jsou vnímající bytosti a že evropské země mají „plně respektovat požadavky na welfare zvířat“, provedla Komise revizi Směrnice na ochranu prasat a pokusila se pozdvihnout úroveň životní pohody prasat v živočišné výrobě. Ale pro zastánce zvířat byl výsledek přinejmenším zklamáním.

Reforma zahrnovala pouze povrchní změny včetně zkrácení doby, po kterou mohou být prasnice uvězněny v úzké kleci, na první měsíc březosti. Avšak kvůli neustálé opětovné inseminaci tráví i nadále prasnice v kleci většinou až polovinu svého života.

Nedostatečná vymahatelnost práva

Pokus revidované směrnice na ochranu prasat ukončit rutinní krácení ocasů a zaštipování zubů ztroskotal na použitých formulacích, které prakticky znemožňují vymahatelnost. A tak tyto barbarské praktiky pokračují dál, a to i v České republice. 

Revize z roku 2008 tedy potkal stejný, bohužel snadno předvídatelný osud jako mnoho jiných snah EU:  Evropská unie zavede určitá mírná omezení některých nehumánních praktik, aniž by však padl jakýkoli zákaz či byla přinejmenším zajištěna vymahatelnost, a živočišný průmysl funguje v podstatě stejně jako dříve. A to je výsměch jakýmkoli tvrzením EU o tom, jak dodržuje etické standardy welfare zvířat. 

Dále je potřeba si uvědomit, že zatímco se z průmyslových velkochovů stal zavedený a rozpínající se model výroby potravin, zvířata, se kterými se ve velkochovech tak brutálně zachází, jsou jedni z nejinteligentnějších a nejcitlivějších tvorů na planetě. Studie zjistily, že obzvláště prasata patří mezi zvířata s nejkomplexnějšími kognitivními schopnostmi, dokáží porozumět znakové řeči a vykazují celou škálu emocí ať už při hře, když se bojí nebo když jsou ve stresu. (To může potvrdit každý, kdo viděl uznávaný dokument Gunda [2020].)

Přestože směrnice na ochranu prasat uznává, že zkracování ocasů, uštipování a obrušování zubů pravděpodobně působí prasatům okamžitou i déle trvající bolest, Evropská unie ve vlastním auditu zjistila, že drtivé většině prasat v EU jsou tyto zákroky prováděny.

Nedává to ekonomický smysl

Kromě morálního zvěrstva, k němuž dochází v průmyslových velkochovech po celé Evropě, dávají tyto praktiky stále menší smysl i z obchodního hlediska.

Když se sektor produkce vepřového masa, ohrožený vysokými náklady na výrobu a pandemií COVID-19, obrátil na EU s žádostí o pomoc, předseda německé asociace zemědělců Martin Schulz přiznal na serveru Euractiv, že jedním z důvodů, proč to s jeho odvětvím jde z kopce, jsou „podmínky chovu, které jsou už pro zákazníky nepřijatelné“.  Naštěstí Komise tentokrát odmítla poskytnout tomuto sektoru finanční pomoc, přičemž zpochybnila vhodnost zásahu do trhu na úrovni EU a poznamenala, že „současná situace trhu je … zejména výsledkem nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou.“ 

Co se týče nějaké zásadní proměny krušných životních podmínek prasat, mezi které patří i bolestivě zákroky zmiňované směrnicí, Evropská unie ve skutečnosti začala dělat kroky zpět, a k jakémukoli pokroku se nyní obrací zády. 

V reakci na klesající spotřebu vepřového masa mezi mladšími generacemi (z důvodu obav o životní pohodu zvířat či dopadu na životní prostředí) začala EU z peněz daňových poplatníků financovat reklamní kampaně (dříve se to nazývalo propagandou), aby své mladé občany a občanky přivedla zpět k návyku jíst vepřové. Reklamní kampaň „Let's talk about pork“ (Pojďme mluvit o vepřovém) předvádí čistá a spokojená prasata, což je v přímém kontrastu s realitou průmyslových velkochovů, kterou se jejich majitelé a provozovatelé zoufale snaží skrývat před zraky veřejnosti.

Reforma směrnice

Blíží se další reforma směrnice na ochranu prasat a EU se nabízí jedinečná příležitost provést ty skutečně zásadní změny, které jsme tu měli mít už uplynulých 30 let. Aby EU dodržela řádně své slovo a závazky plynoucí z Lisabonské smlouvy, revidovaná směrnice na ochranu prasat musí:

• zakázat používání klecí
• zakázat mrzačení zvířat (kastrace, zkracování ocasů, zaštipování zubů)
• výrazně snížit koncentraci zvířat v chovech, což se již podařilo ve Švédsku a Finsku
• umožnit zvířatům trávit většinu svého života venku, a při pobytu uvnitř jim poskytnout vhodné a dostatečné materiály k obohacení životního prostoru

Je důležité, aby EU uvedla tyto podmínky v platnost v rozumném časovém rámci, a neumožnila žádné příliš dlouhé „přechodné období“, jež leckdy oddálí zavedení nových podmínek až o deset let.  

Pokud EU nedokáže zajistit udržitelnou a humánní zemědělskou praxi, pokud bude i nadále upřednostňovat zisky, export a vysoce koncentrované utrpení v době, kdy se dokonce i v některých státech USA přestávají používat klece v chovech prasat, bude Evropská unie trpět intenzivní krizí důvěryhodnosti.

Autorky: Alice Di Concetto, zakladatelka European Institute for Animal Law & Policy, a Olga Kikou, ředitelka Compassion in World Farming EU.