EU nyní reviduje svůj systém reklamy na evropské zemědělské produkty. Současný systém financuje marketingové kampaně, které vytvářejí nepravdivý obraz o způsobu chovu zvířat a mohou spotřebitele klamat, pokud jde o zdraví a dopady živočišných produktů na životní prostředí.

V jednom notoricky známém příkladu, marketingové kampani "Beefetarian", poskytla EU 3,6 milionu eur, aby „podnítila spotřebitele, aby neměli stereotypní představu o červeném mase, a umožnila jim být si opět jisti svým spotřebitelským rozhodnutím".

Finanční prostředky, které EU vyčleňuje na reklamu na živočišné produkty, jednoduše neodpovídají nejnovějším ambicím strategií EU zaměřených na řešení problémů, jako je nezdravá strava, špatný welfare zvířat, změna klimatu, znečištění ovzduší, půdy a vody a s tím související ničení biologické rozmanitosti.

V únoru letošního roku Komise zveřejnila nový plán boje proti rakovině, který obsahuje závazek podporovat „přechod k rostlinné stravě, s menším množstvím červeného a zpracovaného masa a dalších potravin spojených s rizikem rakoviny a s větším množstvím ovoce a zeleniny".

Již dříve, v květnu 2020, Komise zveřejnila svou novou vizi potravinové politiky - strategii „Z farmy na vidličku", v níž uznala, že naše „vzorce spotřeby potravin jsou neudržitelné" a že průměrná spotřeba celozrnných obilovin, ovoce a zeleniny, luštěnin a ořechů v EU „je nedostatečná".

V EU se každoročně chová a poráží 9 miliard suchozemských zvířat.[1] Nedostatečná právní ochrana jejich životní pohody odsuzuje miliardy těchto vnímajících bytostí ke krátkému a krutému životu v průmyslových velkochovech a k utrpení při porážce. Kromě toho více než půl miliardy ryb živoří celý život v podmořských velkochovech v EU. Kruté metody odchytu či lovu a porážky se běžně používají u ryb chovaných na farmách i u volně žijících ryb.

V zájmu ochrany našeho zdraví a naší jediné planety vědci doporučují, aby Evropané snížili spotřebu červeného masa a drůbeže o dvě třetiny.

Reklamy financované EU by již neměly podněcovat ke zvýšené spotřebě živočišných produktů. Místo toho by peníze z našich daní měly podporovat potraviny obsahující více rostlinných živin a usnadnit tak přechod na zdravější a ekologičtější stravování. Menší počet zvířat chovaných pro potraviny také znamená, že můžeme snáze přejít od intenzivních metod výroby, které zvířatům způsobují obrovské utrpení.

[1] Odhady vycházejí z údajů FAO.