Zveřejněno 04.06.2019

Ochrana přírody a welfare hospodářských zvířat

Mezivládní panel OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby IPBES vyslal nedávno světu formou rozsáhlé zprávy dobře načasovanou připomínku nebezpečného stavu ohrožení přírody. [https://www.ipbes.net/news/ipbes-global-assessment-preview]

U příležitosti vydání tohoto globálního hodnocení, na kterém se podílelo 150 předních odborníků z 50 zemí světa, sir Bob Watson, bývalý předseda IPBES, prohlásil: „Ztráta druhů, ekosystémů a genetické rozmanitosti je již dnes globální a generační hrozbou pro prosperitu lidstva. Rozhodujícím úkolem následujících dekád bude ochrana nedocenitelného přínosu přírody pro lidstvo.”

Z tohoto nejnovějšího varování je zřejmé, že je potřeba okamžitě jednat. Situace je již tak vážná, že jednotlivá opatření do sebe musí zapadat, aby byla schopna čelit četným problémům, přičemž klimatická změna a bezprostředně hrozící kolaps přírody se jeví jako klíčová otázka pro samotnou budoucnost lidstva.

Budoucnost pro welfare zvířat

Co to má společného s životní pohodou (welfare) zvířat? Společné mají to, že životní pohoda zvířat je centrálním prvkem celkové bitvy za záchranu planety.

Krutost vůči hospodářským zvířatům i kolaps přírodního světa mají kořeny v zásadním a hlubokém odpojení lidstva od přírody. Tím, že jsme z živých cítících bytostí udělali zvířecí stroje v průmyslových velkochovech, vytvořili jsme systém, který způsobuje největší utrpení zvířat na planetě a zároveň je jednou z hlavních příčin vymírání divokých zvířat po celém světě. Krutost vůči hospodářským zvířatům a zánik přírody jdou ruku v ruce.

Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že pokud chceme zabránit všeobecnému kolapsu životního prostředí, je ukončení průmyslových velkochovů hospodářských zvířat klíčovým krokem. A nejen to, musíme je nahradit systémem chovu hospodářských zvířat, který opravdu chrání přírodu a vychází vstříc potřebám vnímavých zvířat. Respekt k hospodářským zvířatům vyžaduje chovat je takovým způsobem, který jim umožňuje přirozené chování a interakci s přírodou a zároveň zajišťuje podmínky pro rozvoj ekosystémů a přirozenou obnovu úrodnosti půdy. Mám na mysli nízkozátěžové rotační systémy řídící se mimo jiné principy ekologického chovu, pastevního chovu a chovu ve volném výběhu. Regenerativní výroba potravin, na rozdíl od výroby, která ustavičně čerpá přírodní zdroje, jako je úrodnost půdy, vrací hodnotu zpátky na „bankovní účet“ přírody.

A také je třeba vyrábět méně masa a mléčných výrobků. Mnohem méně.

Strava bohatá na maso a mléčné výrobky znamená velkou zátěž pro planetární zdroje a ohrožuje lidské zdraví. Průmyslové velkochovy výrazně podporují další a další zvyšování jejich konzumace. V současné době jsme v situaci, kdy zemědělství využívá téměř polovinu využitelného povrchu země. Z toho čtyři pětiny jsou využívány k výrobě živočišných produktů. Přesto maso a mléčné výrobky dodávají jen o něco víc než čtvrtinu bílkovin a méně než pětinu kalorií, které lidstvo potřebuje. Ať se na to díváme z jakékoli strany, návratnost investic je žalostně nízká. Ve světě vzrůstající poptávky (více lidí) a ubývajících zdrojů to prostě již nedává smysl.

Společný postup

Je čím dál jasnější, že jsme v tomto ohledu všichni na jedné lodi. Hospodářská zvířata, svět přírody i budoucnost lidstva jsou navzájem těsně propletené. Jak příroda mizí, přestává nám poskytovat nezbytné služby, jako je opylování, obnovování půdní úrodnosti nebo zachycování a ukládání oxidu uhličitého.

Zdraví přírody, na kterém jsme všichni závislí, vidíme na stavu volně žijících zvířat.

Za posledních padesát let od všeobecného přechodu k průmyslovému zemědělství se celkové množství volně žijících savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb po celém světě snížilo o více než polovinu.

Na tomto úbytku divokých zvířat se podílejí dva aspekty průmyslových velkochovů.

Tím prvním jsou místa, kde jsou zvířata chována. Slepice a kuřata, místo aby pobíhaly po pastvinách, jsou zavřené v klecích. Prasnice, které by raději vychovávaly své mladé na okrajích lesů, jsou drženy v tak úzkých kotcích, že se nemohou ani otočit. Skot jsme odvedli z pastvin, natěsnali jsme ho v megachovech do výkrmných ohrad, a tam ho místo trávy krmíme zrním.

Možná to vypadá jako úspora místa, ale není to tak. Když chováme zvířata v přeplněných a stísněných klecích, musíme pro ně někde pěstovat potravu – na vzácné orné půdě s použitím chemických pesticidů a hnojiv. To je druhá strana průmyslových velkochovů.

V důsledku industrializace zemědělství se neustále rozšiřuje plocha polí, zatímco stromy, keře, živé ploty a divoké květiny mizí. S nimi pak mizí i jejich semena a hmyz, potom ptáci, netopýři, včely a čmeláci, kteří jsou na nich závislí. Dokonce i žížaly mizí a s nimi klesá úrodnost půdy, takže toho o moc víc než jen plodiny nezbývá.

My potom vypěstovanými plodinami krmíme hospodářská zvířata a při přeměně na maso, mléko a vejce ztrácíme většinu jejich hodnoty, pokud jde o kalorie a bílkoviny. Tímto způsobem vyplýtváme tolik potravin, že bychom jimi mohli nakrmit další čtyři miliardy lidí na planetě. Tím nechci říct, že další čtyři miliardy lidí je dobrý nápad. Není, byla by to ekologická katastrofa. Chci tím říct, že bez průmyslových velkochovů bychom k nakrmení lidstva potřebovali méně zemědělské půdy, nikoli více.

V nadcházejícím věku planetární krize již nestačí zabývat se jen jednou stranou této čím dál tím jasnější rovnice: životní pohodou zvířat a životním prostředím. Potřebujeme nové přístupy. Takové, které budou sledovat, jak se musí změnit celý potravinový systém, aby uspokojil kompatibilní potřeby životního prostředí a welfare zvířat. A v tom je klíč k úžasným vizionářským řešením. K řešením poskytujícím dostatek prostoru a možností zvířatům, aby mohla zažívat radost ze života. Krajinu překypující životem. Krajinu, která nám bude zároveň poskytovat zdravé a výživné potraviny takovým způsobem, který nám uchová možnost produkovat potraviny i v budoucnosti. Ve změně našeho vztahu k hospodářským zvířatům leží klíč k ochraně welfare zvířat v rámci prosperujícího životního prostředí, které nám všem poskytne lepší potraviny.

Řešení

Pokud jde o průmyslové zemědělství, hlavní příčinu úpadku přírody, je evidentním řešením jeho ukončení. Přestat tímto způsobem hospodařit. Ptát se, jak jsme si kdy mohli myslet, že je přijatelné způsobovat hospodářským zvířatům takové utrpení používáním klecí, ohromného množství chemických pesticidů, hnojiv a plodinových monokultur.

Přesto se tento neefektivní a nesmírně škodlivý způsob výroby potravin stal normou, „moderním“ způsobem, ačkoli s ním začala už generace našich dědečků. Ve skutečnosti je to dnes zastaralé myšlení. Jeho metody jsou zastaralé. Je načase jim odzvonit – v zájmu nás všech.

Nový druh

Potřeba intenzivnějších, odvážnějších a naléhavějších řešení mění způsob, jakým nahlížíme na životní potřeby zvířat. Stává se z nich klíčová součást ekosystému, z něhož vyrůstá nový druh způsobu ochrany životního prostředí zahrnující welfare zvířat. A přitom se celý ten palčivý problém zvířecího utrpení mění nejen v akutní etickou otázku, ale také v záležitost, která má sílu pomoci nám překonat největší bezprostředně hrozící problém lidstva: kolaps přírody, na které jsme všichni životně závislí.

Díky společnému postupu ve společném zájmu a díky novému nazírání jsme svědky toho, jak se životní pohoda zvířat dostává do hlavního proudu zájmu společnosti. Právě včas, aby pomohla zachránit společnost samu.

Jako součást tohoto nově se objevujícího typu „welfarových ekologů“, kteří brání přírodu prostřednictvím welfare hospodářských zvířat, zůstává organizace Compassion in World Farming v čele bitvy za skoncování s utrpením miliard hospodářských zvířat, za ochranu divoké přírody a za vyhlídky na dobrou budoucnost našich dětí.

Úspěšné ukončení průmyslových velkochovů je pro vítězství v bitvě za záchranu planety zcela zásadní, je to rozhodující záležitost, podle které bude naše generace v budoucnu souzena.

Philip J. Lymbery, ředitel Compassion in World Farming