Dobré welfare zvířat se skládá ze tří prvků:

• Fyzická pohoda
• Psychická pohoda
• Přirozený způsob života

V intenzivních chovech prasat jsou všechny tyto prvky narušovány zavíráním zvířat do klecí, chovem v holém prostředí a mrzačením zvířat. Prasata trpí také při dálkové přepravě na další výkrm a na porážku.

Problémy welfare prasat

Způsoby chovu chovných prasnic

KLECE PRO BŘEZÍ PRASNICE

Ve velké části světa je běžné zavřít březí prasnici do klece na celých 16 týdnů březosti. Klec pro březí prasnice bývá kovová konstrukce, většinou s holou betonovou nebo roštovou podlahou, úzká natolik, že se v ní prasnice nedokáže ani otočit, a jen s obtížemi se v ní může postavit či si lehnout. 

Klece pro březí prasnice znemožňují březím prasnicím téměř všechny přirozené projevy chování. Prasnice nemohou prozkoumávat své okolí, mít tělesný pohyb, hledat si samy potravu a ani se sdružovat s ostatními prasaty. Většina z nich se za celý svůj život nikdy nepodívá ven. Prasata jsou od přírody zvídavá zvířata, která tráví mnoho času prozkoumáváním okolí a hledáním potravy. Chov prasnic v klecích vede k nudě a frustraci. Není to život, který stojí za to žít.

Klece pro březí prasnice

Záběry zvířecího utrpení, které mohou vyvolat nepříjemné pocity.

Klece pro prasnice zvyšují výskyt abnormálního chování zvířat, jako je žvýkání naprázdno a okusování mříží, což je známkou extrémní frustrace a stresu. Prasnice v klecích dále mohou vykazovat chování, které lze přirovnat k projevům klinické deprese. V průběhu březosti dostávají prasnice většinou také omezené množství potravy, jsou tudíž neustále hladové a jejich frustrace se tím ještě zvyšuje. 

Klece pro prasnice jsou zakázané ve Švédsku a Spojeném království. Ve zbytku EU je jejich používání omezené díky částečnému zákazu, který vešel v platnost v roce 2013. Prasnice však stále mohou být drženy v zajetí klece od odstavu předchozího vrhu až do konce prvních čtyř týdnů březosti.  V několika státech USA a na Novém Zélandu právě probíhá období postupného ukončení používání klecí pro březí prasnice. V Austrálii existuje dobrovolná dohoda v odvětví chovu prasat o postupném ukončení používání těchto klecí. Také řada potravinářských společností začíná klece dobrovolně vyřazovat z důvodu welfare zvířat, a to na základě tlaku spotřebitelů.

PORODNÍ KOTCE

Těsně před termínem porodu bývá prasnice přesunuta do porodní klece. Ta se podobá kleci pro březí prasnice, ale obsahuje navíc i postranní prostor pro selata. Zábrany oddělují prasnici od místa pro ležení selat, a brání tak zalehnutí mláďat matkou.

Porodní kotce

V porodní kleci má prasnice stejně omezenou možnost pohybu jako v kleci pro březí prasnice a navíc prožívá frustraci, jelikož nemůže následovat svůj silný instinkt k budování hnízda před porodem.  V porodním kotci nemůže prasnice uniknout před selaty, která ji například mohou kousat do struků. Selatům se proto běžně obrušují nebo zaštipují zuby, a to bez použití anestetik. 

Ve věku 3 až 4 týdnů (a v některých zemích dokonce ještě dříve) jsou selata odstavena a odebrána matce. Přitom v přírodě by prasnice kojila svá mláďata až do věku 13 až 17 týdnů a samice by s matkou zůstávaly dokonce až do dospělosti. Kanci se v přírodě od matky odpojují, aby si našli družku a založili svou vlastní rodinu. 

Do několika málo týdnů od odstavu selat je prasnice znovu oplodněna (většinou umělou inseminací) a začíná další březost. V komerčních chovech je běžné, že prasnice mají dva vrhy selat za necelý rok a v každém vrhu je 10 až 12 selat. Její využití v chovu trvá přibližně tři roky, a poté je prasnice prodána na jatka a nahrazena mladou prasničkou. 

Porodní klece jsou zakázány ve Švédsku, Norsku a Švýcarsku. Ve zbytku světa se běžně používají i nadále.

Chov prasat na výkrm

Prasata určená na výkrm, která se chovají na maso, jsou často nucena žít namačkána v holých kotcích. Ty mívají roštové betonové podlahy a bývají bez slamnaté podestýlky, ve které by prasata mohla ležet či rýt. Tato prasata nemají vůbec přístup ven a nikdy nezažijí, jaké to je být na čerstvém vzduchu a slunečním světle. Nemohou se chovat přirozeně, což vede k nudě a frustraci. Běžně mezi sebou bojují a koušou se, přičemž se mohou vzájemně závažně zranit zejména na ocasech. 

Kromě zaštípnutí zubů  se u většiny selat provádí také krácení ocásků ve snaze zabránit jejich okusování. Oba tyto zákroky jsou bolestivé, avšak selatům se při nich nepodává žádné anestetikum. Náhlý odstav a smísení selat z různých vrhů vede ke stresu, nemocem a vzájemným konfliktům.

Většina kanečků v Evropě (ne však ve Spojeném království a Irsku) je kastrována. Veřejný nátlak vedl k dobrovolnému prohlášení o ukončení chirurgických kastrací selat v Evropě do roku 2018. Nicméně v praxi se toto prohlášení bohužel neprosadilo.

Klece a holé stísněné kotce nejsou nezbytně nutné. Existují alternativy.

Mrzačení

Zaštipování zubů

Již brzy po narození se mnoha selatům zaštípnou zuby. To proto, aby se snížilo riziko vzájemných poranění selat a jejich matky při boji o nejlepší struk.

Ne vždy má prasnice dostatek mléka pro všechna svá selata, obzvlášť v případě velmi početného vrhu nebo špatného zdravotního stavu prasnice. A tak mají nejvyšší šanci k přežití ta nejsilnější selata. 

Do struků nejblíže přední části těla matky proudí nejvíce mléka. Čím blíže k zadní části těla struk leží, tím méně mléka z něj teče. Jakmile se sele dostane ke struku, bude si ho vší silou bránit.

Zaštipování zubů selatům

Sledování tohoto videa může vyvolat nepříjemné pocity.

Zaštipování zubů není nezbytně nutné. Existují alternativy. 

Kastrace

Do týdnu od narození se kanečkům provádí chirurgická kastrace, většinou bez anestetik či léků na tlumení bolesti. Skalpelem se nařízne šourek, vytáhnou se z něj varlata a odříznou se. V Evropě se to týká přibližně 70 % všech kanců, což je asi 90 milionů selat každý rok. Tento velmi bolestivý zákrok představuje závažné narušení welfare zvířat.

Hlavním důvodem ke kastraci kanců je prevence “kančího zápachu”, při kterém dochází k ovlivnění pachu či chuti vepřového masa pohlavními hormony testosteronem a androsteronem. Nekastrovaní kanci mohou být též agresivnější a vykazovat více sexuálních projevů chování. Hrozí poranění dalších prasat při konfliktech a vzájemném naskakování a nekastrovaní kanci mohou ohrožovat i pracovníky chovu agresivním chováním při manipulaci.

Narušení welfare při kastraci

Mnoha kanečkům se kastrace provádí bez použití jakýchkoli anestetik či léků na tlumení bolesti (analgetik), což jim způsobuje krátkodobou a dlouhodobou bolest a stres. Selata, která ještě nemají plně rozvinutý imunitní systém, jsou potom rovněž mnohem náchylnější k infekcím v otevřené ráně. Snahy o mírnění utrpení selat se málokdy berou v úvahu, zejména kvůli časovým a finančním nákladům spojeným s tišením bolesti. 

V některých zemích, jako je Dánsko a Německo, se tlumení bolesti běžně uplatňuje. Důležitá je však i doba aplikace injekce, která by měla být proběhnout minimálně půl hodiny před zákrokem. Je tedy možné, že v praxi se to ne vždy dodržuje. V Nizozemí se používá jako anestetikum plyn CO2/O2 či izofluran. Je známo, že prasata špatně snáší kontakt s CO2/O2. Přestože tedy upadnou do bezvědomí, zážitek je to pro ně i tak velice nepříjemný.

V několika málo zemích, jako je Švédsko a Litva, se mohou používat jak anestetika, tak léky na tlumení bolesti. Při provádění chirurgické kastrace je použití anestetik i léků na tlumení bolesti důležité, ale tento zákrok působí selatům přesto diskomfort a stres a ohrožuje jejich zdraví a welfare. Švýcarsko kastrace zakázalo již v roce 2010.

Kastrace není nezbytná. Existují alternativy k této praxi.

V některých státech se prasata nechávají narůst do vyšší hmotnosti, aby z nich bylo možné získat určité jatečné partie nebo vyšší podíl tuku. Pak však hrozí zvýšené riziko kančího zápachu, jelikož kanci začnou dospívat. Hrozí také, že se vzájemně začnou poraňovat. I pokud není chov nekastrovaných kanců praktickým řešením, existuje alternativa.

Přeprava a porážka

Prasata se přepravují obtížně a snadno je vystresuje jak přeprava, tak i manipulace před porážkou. Nemají potní žlázy a jsou náchylná zejména na teplotní stres během přepravy. V mezinárodním měřítku uhyne každoročně nezanedbatelné procento prasat v důsledku stresu při přepravě a na jatkách při čekání na porážku.

Pro chov prasat existují alternativy nabízející vyšší welfare zvířat.

Alternativy pro chov prasat nabízející vyšší welfare

Existují alternativní komerční systémy, které zlepšují welfare prasat a poskytují jim obohacené prostředí s více možnostmi pro přirozené projevy chování.

Ustájení

Vnitřní systémy ustájení s vyšším welfare

Prasata jsou chována po skupinách v ustájení s pevnou podlahou a podestýlkou ze slámy nebo jiného materiálu k ležení či rytí. Nemají sice přístup ven, ale obohacené prostředí jim umožňuje více přirozených projevů chování, volný pohyb v kotci, méně stísněné podmínky a méně konfliktů, pocitů nudy a okusování ocasů. Systémy s hlubokou podestýlkou umožňují rytí a pohodlné ležení.

Prasnice stále mohou být nuceny rodit v porodních klecích, v lepších systémech chovu však mohou rodit v boudách nebo kotcích.

Venkovní chov prasnic

Prasnice se chovají ve venkovních výbězích s boudami vystlanými slámou, kde rodí a pečují o svá selata. Nepoužívají se zde klece pro březí prasnice ani porodní klece.

Prasnice mají vyšší kvalitu života a mohou následovat své přirozené instinkty k budování hnízda, rytí v půdě, ochlazování se v bahně a shánění si potravy. Selata až do odstavu těží z výhod volného chovu, a poté jsou přesunuta do vnitřního systému chovu a chována v extenzivních, či intenzivních podmínkách.

Chovy s volným výběhem

Nejlepší jsou chovy s volným výběhem a ekologické chovy, kde mohou prasnice i selata strávit celý život venku. Selata zůstávají s matkami déle (6 až 8 týdnů), nedochází k častému mísení s cizími prasaty a neprovádí se krácení ocasů a někde ani kastrace.

Alternativy k mrzačení

Chovatelské systémy by měly být navrženy tak, aby splňovaly potřeby zvířat v oblasti welfare, a ne tak, že se zvířata fyzicky nebo geneticky upravují, aby vyhovovala špatnému systému. Mrzačení by se mělo předcházet lepším šlechtěním, vhodným obohacením prostředí, lepším řízením chovu a vhodnou výživou.

Alternativy k zaštipování zubů

Zranění způsobená bojem o struky lze snížit preferováním chovných prasnic s menšími vrhy, kde je dostatek mléka pro všechna selata. Za předpokladu náležité výživy prasnice se tím sníží i počet hladovějících selat.

Prasnice určitých plemen si vytvářejí větší tělesné zásoby tuku, což jim může pomoci dosahovat vysoké úrovně tvorby mléka. 

Rovněž může pomoci chovat prasnice v porodních systémech s vyšším welfare. Výzkum v Dánsku zjistil, že prasnice v bezklecových systémech konzumovaly více krmiva než prasnice chované v klecích a že pravděpodobně produkovaly více mléka. Selata v bezklecovém systému lépe rostla a při odstavu byla těžší než selata v porodních klecích. 

V systémech chovu s dostatkem prostoru a obohacujícími prvky, jako je sláma, se vyskytuje méně poranění na strucích prasnice i u ostatních selat. Podle legislativy Evropské unie by se k zaštipování zubů mělo přistoupit až poté, když nepomůže zlepšení podmínek chovu ani snížení hustoty osazení.

Alternativy ke kastraci

Následující alternativní možnosti ke kastraci selat mohou zásadně zlepšit jejich welfare:

Chov nekastrovaných samců

V některých státech, jako je Spojené království, Irsko a části Španělska, Portugalska a Řecka, se kanečci nekastrují, nýbrž jsou poráženi v mladším věku (a s nižší hmotností). Tím se snižuje riziko kančího zápachu masa, který se může rozvinout v průběhu dospívání. I v Nizozemsku se uplatňuje tento přístup a přibližně 70 % samců se vykrmí bez kastrace.

Navzdory porážce v nižším věku se mohou u kanců blížících se jateční hmotnosti vyskytovat pokusy o naskakování na ostatní zvířata. Mladé prasničky jsou menší než kanci a při tomto naskakování mohou být zraněny a někdy mohou i zchromnout. Kancům i prasnicím hrozí také řezné rány a oděrky, které mohou vést ke kožním lézím. Z tohoto důvodu se doporučuje chovat kance a prasnice odděleně. 

Vnímavost veřejnosti ke kančímu zápachu se také liší v závislosti na národnosti a pohlaví. Existují názory, že i kanci porážení v nižším věku mají kančí zápach. Pro tyto případy se vyvíjí technologie, která dokáže detekovat stopy kančího zápachu na jatečních trupech prasat na jatkách. Popřípadě by mohl být na jatkách zaměstnán člověk citlivý na kančí zápach, který by jej dokázal z kousku odříznutého masa rozpoznat. Dosud však neexistuje jednotný názor, jaká hladina kančího zápachu je přijatelná, a jeho vnímání je velmi subjektivní.

Improvac

V některých státech se namísto chirurgické kastrace používá vakcína zvaná Improvac, která oddálí dospívání prasat. Vakcína nezůstává v mase a je naprosto bezpečná. Neobsahuje hormony a nesmí se označovat za způsob chemické kastrace, kdy se přímo do varlat injikují toxické chemikálie, které zvířeti působí bolest a nevratné poškození. 

Tato vakcína nejen že brání kančímu zápachu, rovněž také snižuje agresivitu a sexuální chování u prasat. Snižováním naskakování se zlepšuje welfare prasat, na které kanci naskakují a která před tím často nemohou nikam utéct. Při podávání vakcíny je stejně jako u jiných léků třeba dbát na to, aby se minimalizovala bolest a stres prasete. Je prokázáno, že podávání vakcíny Improvac snižuje spotřebu antibiotik a snižuje úmrtnost selat o 1,5 % (Colruyt Group) v porovnání s chirurgickou kastrací.

Farmáři, kteří tuto vakcínu podávají, hlásí lepší přírůstky hmotnosti prasat a také bezpečnější pracovní prostředí díky tomu, že jsou prasata klidnější a jejich chování je předvídatelnější.

Řešení v budoucnu

V budoucnosti bude snad možné vybírat ke šlechtění prasata, která mají nižší hladinu kančího zápachu, a snížit tím hladinu dvou hlavních hormonů, které mají kančí zápach na svědomí. Jedná se o  dlouhodobé řešení, které by trvalo 5 až 10 let, a stále by bylo nutné věnovat pozornost agresivitě mezi samci. 

Dobrovolný zákaz kastrace v roce 2018

Tlak veřejnosti vedl k dobrovolnému prohlášení, jehož cílem bylo ukončit chirurgickou kastraci prasat v Evropě do roku 2018. Jako první krok měli signatáři zajistit, aby se od roku 2012 při chirurgické kastraci prasat používala dlouhodobá analgetika nebo anestetika. Mezi země, které tuto dohodu podepsaly, patří Belgie, Německo, Španělsko, Nizozemsko a Dánsko. V praxi se však dohodu nedaří plně prosazovat.